Beseda s žáky Základní školy Mistra Jana v Ratibořských Horách

Letos jsme se opět vypravily na naší první besedu o zrakovém postižení do Waldorfské základní školy Mistra Jana v Ratibořských Horách. Beseda se uskutečnila pro děti čtvrté třídy. Jak se žije bez smyslů? To bylo téma pro děti, kterým se nyní zaobírají. Děti se právě zabývaly epochou smysly. Proto jsme si pro ně připravily besedu o důležitosti tohoto smyslu. Zážitek z besedy byl pro děti velice zajímavý. Děti měly spoustu otázek a byly velice zvídavé. Jak to vlastně je, když o zrak člověk přijde. Děti si na úvod besedy připravily pro nás zpívání a také nám společně zahrály písně na flétny, zarecitovaly několik básní a pak plné očekávání na nás upřeně hleděly. Na úvod jsme se dětem představily a pověděly příběh Luise Brailla, poté jsem předala slovo našim dvěma členkám Ivetě Najman a Emě Kumherové, které jim pověděly svůj příběh se zrakem. Po příbězích dostaly děti kvíz, zda uhádnou, k čemu slouží kartička na podpis a jak se rozeznávají jednotlivé bankovky. Když si to děti vyzkoušely, tak se přesunuly ke stolečku, kde již byla nachystaná Ema a Pichtův psací stroj a bodátko s tabulkou a mohlo začít psaní. Děti se velice zajímaly o všechno a samozřejmě si napsaly i své jméno. Já jsem se přesunula ke stolečku, kde byl připraven džbán s vodou a hladinka. Děti si s klapkami na očích zkoušely nalévat vodu, Iveta jim popovídala o dalších pomůckách, které jsou pro ni důležité a které jí usnadňují život. Děti si také zahrály hry pro nevidomé. Kluky zaujali šachy, a tak si je s klapkami zkusili zahrát. Děti měly spoustu dotazů a Ema i Iveta jim trpělivě vysvětlovaly a odpovídaly. Děti mohly zkusit i hmatový kvíz, který jsme pro ně připravily. Beseda se velice povedla a byla přínosem, jak pro děti, tak i pro samotné nevidomé ženy, které, jak samy říkaly, strávily s dětmi krásné smysluplné dopoledne, a ještě k tomu s pěkným kulturním zážitkem. Rády zase na některou besedu do školy určitě půjdou.