Exkurze na zámek Bruntál

Exkurze na zámek Bruntál

         Čtvrtek 22. srpna byl ve znamení zdařilé celodenní exkurze do Bruntálu. Počasí bylo toho dne na výletování přímo ideální – ani horko, ani zima. Komorní skupina osmi účastníků byla natěšená na hmatovou výstavu soch „Hudba rukama“ i komentovanou prohlídku renesančního zámku Bruntál. Příjemné bylo, že vše – výstava, prohlídka i kavárna – se nacházela v jednom zámeckém areálu.

         Velmi zajímavě a netradičně na nás zapůsobila výstava „Hudba rukama“. Sochy byly vytvořeny tzv. Axmanovou technikou, kdy se zprvu na sebe vrství hady z hlíny a pak se tvaruje. Tato škola sídlí v Tasově na Vysočině, kterou studují převážně nevidomí talentovaní umělci. Shodou okolností je absolventkou této školy i naše kolegyně Petra Sittová (roz. Voglová), která má na „na keramiku“ talent a dokáže vyrobit moc hezké věci. U každé sochy bylo tlačítko, které spustilo hudební styl propojený s konkrétním sochařským dílem. Například hned na začátku jsme vnímali kontrast mezi ráznou a tvrdou metallicou, kterou ztvárnila socha s ostrými hroty napříč ve tvaru valchy a naopak relaxační hudbou, symbolizovanou jemným vejčitým dílem s příjemnými oválnými prohlubněmi na dotek. Také jsme slyšeli zvuky z kostela – zvonky a kadidlo, což se promítlo do sochy faráře s kulatými brejličkami a se zvonky v rukou. Jazz byl zase ztvárněn trumpetovou spletí, avšak slyšeli a ohmatali jsme si mnoho dalších hudebních žánrů.

         Poté díky komentované prohlídce bruntálského zámku, jsme se přesunuli v čase do období působnosti Řádu německých rytířů, kteří zámek spravovali. Jistě nejzajímavější personou bruntálského zámku byl rakouský arcivévoda a velmistr Řádu německých rytířů Evžen Rakousko-Těšínský. Tento lidumil byl velmi oblíben zejména u nižších vrstev tehdejší společnosti, protože jim rozdal mnoho ze svého majetku. Po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie se raději vzdal svého šlechtického titulu a dožil se požehnaného věku jako řádový rytíř…

         Nakonec nás čekalo posezení ve výborné zámecké kavárně, která byla volně otevřena do stinného zámeckého parku. Každý si přišel na své: někdo „poobědval“ chlebíčky, jiní ochutnali ze široké nabídky zákusků, zmrzliny, káv či místních čokoládových pralinek.

         Škoda jen, že na cestě jsme strávili většinu času našeho výletu – okolo čtyř hodin. Zejména cesta nazpět se protáhla, a to kvůli velmi dlouhé cestě vlakem i autobusem přes Moravský Beroun a Olomouc, která ještě byla okořeněna výlukou a objížďkou právě mezi Moravským Berounem a Olomoucí. Dle ohlasů byl však výlet celkově hodnocen na jedničku.