Informátor 12/2024

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

blíží se konec roku 2024  a i naše odbočka začíná bilancovat.

         Předem bych chtěla poděkovat celému vedení naší odbočky,  jmenovitě Emilce Kumherové jako místopředsedkyni, Janě Čechové naší hospodářce, Jardovi Chomoutovi, Hance Pospíchalové, Daně Sálusové, Růžence Havlové, Mirkovi Cibulkovi jakožto předsedovi OKK, Vaškovi Najmanovi a Jirkovi Sálusovi.

Mé díky patří i Kristýnce Voborské.

Tito lidé udělali za poslední rok velký kus poctivé práce ať už jde o plánování akcí pro členy, přípravu rekondičního pobytu a jeho programu, přípravu sbírky Bílá pastelka, shánění sponzorských darů, vytváření žádostí o dotace.

Hlavním cílem byl festival Tyfloart, kde se prezentovala celá naše organizace SONS, hlavně naše táborská odbočka.

Na festivalu vystoupilo mnoho nevidomých umělců jako např. zpěvák Radek Žalud, Ráchel Skleničková, několik pěveckých sborů ze ZUŠ v Sezimově Ústí, imitátor Elvise Presleyho a v neposlední řadě pěvecký sbor naší organizace SONS Vokal Klub se svým sbormistrem.

Celým festivalem nás provázely komentátoři p. Pavel Vít a p. Jiří Sálus.

Součástí festivalu byly pro ubytované zajištěny tři výlety, jeden na varhaní koncert do klokotského kláštera, druhý do Husitského muzea a třetí na zámeček Brandlín a ochutnávku piva.

Věřím, že ti, co jste se zúčastnili festivalu, jste byli nadmíru spokojeni.

Proto můj největší dík patří hlavně naší Haničce Pospíchalové, Jirkovi Sálusovi a v neposlední řadě Kristýnce Voborské, kteří na přípravě pracovali velice intenzivně a proto se mohl tento festival i za pomoci naší pražské organizace uskutečnit.

Proto Vám všem včetně všech dobrovolníků patří veliké díky.

Do konce roku se uskuteční ještě několik akcí pro Vás, tak budeme rádi, když přijdete.

Ještě jednou Vám všem mé veliké díky a užijte si krásné Vánoce s vašimi rodinami a blízkými a šťastně vykročte do roku 2025.

Těší se na Vás vaše předsedkyně Iveta Najman.

Co nás čeká v prosinci?

Konverzace v AJ

Vánoce se blíží, a proto se i látka k adventní tématice přiblíží a studenti se dozvědí, jak v Americe či Británii Vánoce a nový rok slavějí.

Mikuláš

V naší kanceláři tři kouzelné bytosti sedí, ale kdo z nich je anděl a kdo čertík, to se teprve v prosinci vyjeví. Přijďte a uvidíte, že kouzelné bytosti z říše pohádek či duchovního světa k nám po roce opravdu zase zavítají. S sebou si přinesou knihu hříchů, dobrých skutků a začnou své pekelné bilancování. No uvidíme, koho si nakonec s sebou ke kotlům odnesou a kdo brambory s uhlím obdrží.

Předvánoční nákupy

Potěšit a podarovat své blízké? Tak to bývá o Vánocích velmi časté, a proto se vydejte s námi na nákupy, dobře si promyslete, co komu chcete dáti a my Vám pomůžeme vybrati.

 

Posezení s harmonikářem

Harmonika čili akordeon nebo-lij hovorově držky, to je ten pravý nástroj, který umí navodit veselou náladu, zvláště, když ji do ruky vezme dobrý muzikant. Přijďte si proto poslechnout anebo přímo zazpívat pár písniček z našich českých luhů a hájů. a hezky z Vesela oslavit adventní čas.

 

Vánoční posezení

Co bychom to byli za klub, kdybychom si nesedli a společně neoslavili příchod Vánoc. A protože tak činíme již několik desetiletí, nebude tomu jinak, ani v roce letošním. Dáme si trochu toho vánočního punče, možná i někdo přinese Cukroví, a kdo ví, třeba dojde i na dárky. Ale rozhodně již nyní můžeme slíbit písničky od Milušky a Ivanky.

 

Akce pro zimu 2024, které by Vás mohly zajímat!

15. prosince 2024 – benefiční koncert pěveckého sboru Nokturno a naší členky I. Törökové proběhne opět ve spolupráci s církví Československou Husitskou v kostele naproti Střední Zemědělské škole v 17:00 hod. Vstupné dobrovolné. (pozor byl opraven čas koncertu!)

 

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Konverzace v AJ

Listí kolem šustí a podzim přírodu nádherně barví. My si to každý pátek do SONSu štrádujeme a z anglických pokroků se radujeme. Aby ne. Pokročilí pěkný kus australskou buší urazili a začínající již pěkně anglicky hovoří. Do toho jsme se dozvěděli, proč většina států světa mají na vlajkách modrou, bílou a červenou barvu, …

V angličtině jsme probrali antibiotikum a také denní potravy pro začátečníky.

Kdo si hraje nezlobí:

po obvyklém chození s hůlkami jsme zasedli v klubovně, abychom se pustili do hraní her. Nejdříve jsme si dali malý kvízeček, během něhož padali zapeklité otázky, týkající se důkazů, že je země kulatá. A když tým pod vedením Břéti zodpověděl poslední otázku dobře, bylo o vítězi jasno. Pak jsme se pustili do hraní karet, Jiří dal na stůl peníze, nazývejme je třebas dolar a ostatním pár dolarů rozdal, aby měli s čím hrát a pustili jsme se do toho Každý již věděl, jak rozpoznat hodnot jednotlivých karet, ať už při použití braillských popisků nebo klasicky vizuálně.  V prvním kole se dařilo hráčům a Jiřího bank se opravdu tenčil. Naštěstí přišlo druhé kolo a penízky, které si v prvním kole hráči nahrabali, skončili nakonec v banku Jiřího. Jenže pak nastalo kolo třetí a rozhodující. Karty byly rozdány, sázky uzavřeny – všichni hráli hop nebo trop a vsadili prostě všechno. Jiří jejich sázky dorovnal a předními ležel věru pěkný balík peněz. A hra mohla začít bankéř se nejdříve zeptal, kdo bude chtít další kartu a z intonace jejich hlasu a není pádných povzdechů se snažil odhadnout, zda již nemají karet příliš a hranici 21 bodů nepřekročili. Když si hráči nabrali potřebné a někdy i nepotřebné množství karet, začal Jiří odhalovat své karty. Jako první karta mu na stole ležela osmička. To je dobrý základ pro úspěšnou hru, avšak zdaleka ještě není vyhráno. Vždyť v předchozím kole měl a stole dvě esa, což se nazývá královské oko. Když odhalil druhou kartu, hráčům se rozehrál na tvářích mírný úsměv. Na kartě se majestátně díval na Jiřího král, což znamenalo, že má pouhé tři body a rychlý počtář a statistik si již lehce spočítá, že v ruce drží jedenáct bodů a do vítězství je ještě hodně daleko. Bankéř si tedy bere do ruky třetí kartu, hmátne do levého horního rohu a zjišťuje hodnotu. Byl to svršek, tedy nic povzbudivého, neboť svršek má hodnotu 2 body a celkových 15 bodů není výhodných, ani proto vzít si další kartu, a ani proto nebrat si kartu již žádnou.  A co teď? hráči samozřejmě nabádali, vem si kartu, ta se ti bude hodit, uvidíš. Bankéř nakonec hru ukončuje a v tu chvíli již bylo jasné, že až na jednoho hráče, všichni zvítězili. Naštěstí penízky patří naší odbočce, a proto tisíce dolarů nakonec skončily v našem bezpečném trezoru, která má tak dlouhé heslo a zakódování, že byste se jej učili dva roky a stejně byste se k dolarům nedostali. Tedy pokud nepoužíváte techniky paměťové. A o tom zase příště.

Bowling

I když přímo nemrzlo, přesto již trochu vlezlo bylo. A proto zašli jsme do místnosti, kde na nás čekaly 3 připravené dráhy na hru zvanou bowling. Kdo netuší oč jde, jedná se o vrh koulí na kuželky, kterých stojí proti vám hned deset. Koule však není ledasjaká, ale má tři díry v sobě vyvrtané. Dvě na ukazováček a prostředníček a jednu vzdálenější na palec. Poté, když hráč ponoří své tři prsty do útrob zmíněné koule a paží se rozmáchne, může začít ta pravá show. Koule mu z ruky vyletí a po dráze se valí a valí, až ke kuželkám dorazí a všechny porazí. No to se stává samozřejmě v ideálním případě, kdy pak hráč zakřičí “strejk”. V ostatní případech se koule různě valí ze strany na stranu a někdy není jisté, zda dojde svého cíle, natož zda trefí alespoň jednu kuželku. Pro nás hůře vidící nebo dokonce nevidící jsou tzv. žlábky ucpány mantinely, takže i když koule nesměnuje rovnou na cíl, ale naopak, jako po pěti rumech se valí od mantinelu k mantinelu, přesto občas kuželku nějakou porazí. A jak to vlastně probíhá celá ta hra? Na každé dráze uválejí své koule pět hráčů, kteří se pravidelně po dvou hodech střídají. Naše družstvo tak stihlo za dvě hodinky asi 13 kol. V ostatních drahách byli většinou vidící, a proto není divu, že se mohli pochlubit i dvaceti koly. K tomu nám ochotný personál neustále nosí dobré nápoje – vínečko, pivečko či kafíčko, a proto nálada je čím dál lepší, i když všechny kuželky na zemi neleží.

Jen ten druhý den, ruka, noha a zadní část těla trochu protestují, když chystám se vyskočit z postele a napsati tento článeček. Přesto příště, budu-li mít času dosti, přijdu zase a budu hráti.

Přednáška o vodících psech

Byl čtvrteční podvečer, pozdní listopad a do Tábora přijela vlakem paní Šulcová se svým vodícím pejskem. Účelem její návštěvy nebyl jen výlet za krásami Tábora, ale naopak sejít se v knihovně Sezimovo Ústí, aby nám povyprávěla o všem, co se týká výchovy a užívání vodících psů. A tak jsme se dozvěděli, jak to vypadá, když se potenciální pejsek narodí, jak se vychovává, jaká plemena jsou nejvhodnější pro výcvik, jak s pejsky zacházet po výcviku, jaké jsou limity, kde ani pejsek nepomůže, jaká to má úskalí a další zajímavé. K tomu nám pracovnice připravili malé pohoštění, a tak my i pejsek jsme se měli věru dobře, a navíc po hodince a půl se cítíme zcela poučeni a naplněni informacemi. Snad jediné poučení pro Vás, kteří jste se nezúčastnili – vodící pejsek nemůže nahradit bílou hůl. Tedy pokud si pořídíte pejska, až budete se domnívat, že s ním již bílou hůl nepotřebujete, tak se mýlíte. Bez bílé hole nebude okolí vědět, že máte problém se zrakem a bude se k Vám chovat, jako k vidomému, a to Vás může přivést do prekérní situace, tak prosím dbejte zejména nyní, v zimních měsících, své bezpečnosti a bílou hůl na svých toulkách krajinou či městem neopomíjejte.

Pedig

Pletení košíků z pedigu je moc krásná a vysoce návyková zábava. Každý, kdo jí propad dobře ví, že ať plete, jak chce dlouho, stejně se má pořád co učit. To ví i naše členky a členové, kteří kurz pedigu navštěvují již několikátým rokem. Letos byly jejich výrobky obzvláště povedené. Vždyť také chtěli své dílo na TyfloArtu ukázat a také se svou prací pochlubit. Jejich košíčky a další výrobky udělaly radost účastníkům i v tombole, kde nejeden z nich krásný výrobek si odnášel. Motivace tvořit je stále silná, a proto budeme i v roce 2025 pokračovat. Lektoři Milan a Jarda Chomoutovi jim stále trpělivě vysvětlují a ukazují co a jak dělat a také se s nimi začnou pouštět do dalších vysněných cílů. Pedig je přírodní materiál, který se dováží z tropů jihovýchodní Asie. Jedná se o vnitřní část stonku ratanové liány Calamus rotang neboli ratanu. Tato liána má stonek silný pouze několik centimetrů a dlouhý až 100 metrů. Dřevo má velmi světlou barvu, podobnou lipovému dřevu. 

Putovaly písničky

Tentokrát byly putovaly písničky hodně slavnostní. Čekala nás generálka před TyfloArtem. Naše dvě skvělé dámy Ivanka a Miluška se do toho pustily s velkým nasazením a můžu Vám říci, že úspěch byl. A to veliký. Jejich pořad Putovaly písničky je úžasný. Každému, kdo rád zpívá, a nebo jen rád poslouchá krásnou hudbu a to ještě v podání dvou skvělých dam, radím, aby přišel. Stojí to za to.

TyfloArt 2024 – Sezimovo Ústí

A je to konečně za námi, řekli si organizátoři. Festival jménem TyfloArt se vůbec poprvé konal ve městě Sezimovo Ústí a v Táboře. Pokusím se Vám povyprávět příběh o tom, jak to všechno bylo.

Středeční listopadový večer, kdy slunce již dávno zapadlo a den D se nezadržitelně blížil, se hotelem MAS prochází vyčerpaní tři pracovníci jedné nejmenované odbočky a každému v duchu běží myšlenky, zda se na něco náhodou nezapomnělo. “Kdo doveze sochu od Ládi? Kdy naložíme Vaněčkovi koule? Co květinářka? Jak s pianem? Kdo přijede dříve a kdo později? Co jídlo, nezapomněli jsme na někoho? Sakra nemáme telefonní spojení na autobusy! Ale ne, vždyť nám to dodají, až zítra. A co klávesy, kdo je má na starosti? A jak s vystupujícími -  přijedou do Tábora nebo na Sezimák? A ten Vokál, tam potřebují lidi odvoz autem. Jo a zavolat starostovi, ne tomu už jsem volal. A co umělci z Chodska? Potřebují místnost na převlečení do krojů, a Elvis, co když bude mít zpoždění letadlo? Klid, už blbneme, vždyť on žije v Praze a jmenuje se Jakub.…“

Hotel naštěstí zcela prázdný čeká na tu velkou šou a my víme, že následné 4 noci se nevyspíme.  A tak to balíme, jedeme domů, abychom ve čtvrtek přijeli již naostro.

O 24 hodin později již se objevuje moderátor na podiu, aby neoficiálně přivítal hosty z celé republiky a poté co starosta Sezimova Ústí vyřídil svou zdravici, objevují se na scéně panTáti. A zábava může opravdu začít. K veselé náladě přispěla zejména jejich poslední písnička, která parodovala skladbu od Ewy Farné “Mám boky jako skříň”. Poté se slova ujímají Ivanka s Miluškou, aby nás skrze písničky provedly celou naší zemí, a zároveň jsme se dozvěděli, kdo na festival zavítal. Lidé si s nimi notují a zpívají, a proto není divu, že čas rychle ubíhá a na hodinkách malá ručička nezadržitelně k desítce míří.

Druhý den, tedy pátek, se účastníci rozdělují a každý podle svého zájmu si najde svou aktivitu. Jedna skupinka navštíví např. zvukovou střelbu, kde po hodince rozstřelu začíná to pravé turnajové klání. Střelba i turnaj probíhá pod vedením Radka Baštáře a našeho Václava Najmana. Jen hodinka střelby stačila, aby dobrá muška a pevná ruka o vítězi rozhodla. Na pomyslném stupni vítězů se objevují – 3. Iveta Najman (předsedkyně odbočky SONS Tábor), 2. Erika Gaňová (altová zpěvačka Vokál klubu) a vítězka Monika Brožková (též alt Vokál Klub).

Milovníci rukodělných prací zavítali za naším Milanem Chomoutem, aby si vyzkoušeli plést košíky z pedigu – zájem je však obrovský, a proto po chvíli Milanovi dochází dýnka. Přesto si všichni účastníci nakonec výrobu košíků vyzkouší a někteří si pak dokonce košíky zakoupí.

A s milovníky literatury všeho druhu se setkáváme ve společenském sále. Zde se kolem půl desáté spustí odpočítávání startu kosmické rakety, které je doplněno o zvuky z vesmíru – jedná se o audionahrávku od Jana Příborského. Poté se na podiu objevují Věrka Hanzalová a Jiří Sálus, kteří si postupně zvou vzácné hosty – naši Laďku Svobodovou, Evu Budzákovou a Delicii Nerkovou, aby představili jejich díla a trochu je vyzpovídali. Recitace básní se ujala Věrka. Avšak čtení fejetonů a povídky se ujala Iva Mojžíšková. Nešlo však o nějaké čtení černo tiskové předlohy, ale Iva zvládla plynně číst předložený materiál v bodovém písmu, což ocenili nejen autoři.

Během čtenářského dopoledne vystoupila také šéfredaktorka ZORY, Daniela Thampy, aby připomněla kulaté výročí vzniku bodového písma, které oslavíme příští rok. Na závěr zazní audio-pohlednice z Piešťan – opět od pana Příborského. 

Kdo o keramická díla zájem měl, ten k recepci zamířil, neboť zde Svatopluk Vaněček o svých dílech poutavě vyprávěl.

Ostatní účastníci festivalu, kteří tušili, že program bude náročný, si zašli na relax do bazénu, anebo si vychutnávali masáž od zdejšího (prý šikovného) maséra, případně navštívili cukrárnu a dali si nějakou tu sladkost.

Po skončení dopoledního programu, sešli jsme se u stolu poledního k obědu. Během oběda někteří účastníci prý pocítili závan svištícího vzduchu, jak okolo nás neuvěřitelně rychle a přesně pobíhal personál s našimi jídly a pitím. 

Ještě kávička a už se blíží třetí hodina odpolední. A to je čas, kdy většina z nás vyráží směrem ke kulturnímu centru Spektrum Sezimovo Ústí (cca 200 m od hotelu). Zde se konala vernisáž Václava Fanty. Ten se bohužel ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, a proto moderátor Pavel Vít alespoň upozornil na jeho dílo vč. vzniku. Vokál klub si zde zazpíval 4 písničky, a poté už nic nebránilo tomu, abychom si dali skleničku vínka, obdivovali výstavu “Nechte maličkých přijíti ke mně” a unikátní letecké snímky města Prahy pořízené těsně po sametové revoluci. Jen hodinu po zahájení vernisáže přesunuli jsme se do místního kinosálu, který oplývá dostatečně širokým podiem, aby se tam vešlo hudební těleso o 60 lidech. Vystoupení zde měla místní ZUŠ Sezimovo Ústí, kterou řídí pan ředitel Richard Mlázovský. Jejich vystoupení nás nejdříve pohladilo interpretací klasické hudby např. „Humoreska“ od A. Dvořáka, a pak se studenti pod vedením různých dirigentů pustili i do novějších věcí, jako např. „Jednoho dne se vrátíš“ od E. Morricone, „Bohemian Rhapsody“ od kapely Queen nebo „Enter sandman“ od Metallici. Publikum rozhodně nešetřilo potleskem a ani výkřiky bravo nebyly výjimkou. Zcela spokojeni jsme se přesunuli zpět do hotelu MAS, abychom se při večeři posilnili na následující program.

Osmá hodina večerní odbila a na podiu se objevil Josef Pelán s kytarou a se svými písničkami. Aby své vystoupení ještě vylepšil, dal hádanku do publika, na kterou naše Laďka správně odpověděla a domů si CDčko odnesla. Jeho veselé vystoupení hezky odstartovalo páteční večer.

Kdo v tu chvíli zatoužil po jiném žánru, ten zamířil do jazzového salónku za Tomášem Pavlánem, který začal tvorbou J. Ježka, pak Sting či Beatles – vše samozřejmě v jazzovém provedení. V mezičase si s námi povídal a vyprávěl, jak vypadá hraní v Německu i jinde po světě, a tak u skleničky vína krásně večer plynul. Na hlavní scéně mezitím vystřídal Radek Žalud Josefa Pelána, aby i on přispěl svou interpretací k programu večera. Ti, co jej neviděli, jen obdivně vzdychli - “Ten má hlas, jako Hůlka.” nebo možná dokonce lepší?”

Avšak co by to bylo za pořádný festival, kdyby na účastníky nečekalo nějaké to překvapení. Jedno (plánované) si přichystali Radek a Elvis – společný duet a druhé (nečekané), když se k nim přidala i Ráchel Skleničková. Účastníci tak dostali naprosto unikátní zážitek v podobě vystoupení této trojice. Pak už na podiu zůstal Elvis sám v nádherném kostýmu a spustil rock n roll. Na konci již sál odměňoval Elvise bouřlivými ovacemi. A pozor i naše jedna členka (nebudeme jí jmenovat, snad jen dodám, že je nejlepší v Braillu), obdržela od Elvise milé pohlazení a do ouška vzkaz, když vydržíte tančit až do konce mého představení, obdržíte sklenku vína. Už nevím, jak toto dopadlo, jen vím, že kdo se chtěl s Elvisem vyfotit, měl po skončení jeho vystoupení možnost.

A protože půl jedenáctá odbila a půlnoc se kvapem blížila, rozešli jsme se do svých pokojů, abychom nabrali síly na další festivalový den.

V sobotu jsme si raději přivstali, protože ti strašní organizátoři nás strašili, že autobusy mají zpoždění a na opozdilce nečekají. Jaké autobusy? No přeci na výlety. První skupina zamířila do Husitského muzea, kde pod vedením Věry Hanzalové vstoupili do časů středověku a zde je paní průvodkyně Kateřina Nimrichtrová provedla taji husitského hnutí. Účastníci měli možnost posadit se i na trůn a interaktivně si prohlédnout celou expozici vč. haptického zážitku. Druhá skupina se vydala směrem na Tučapy, aby zavítala do nedalekého zámečku Brandlín, kde na ně čekala kromě poutavého výkladu, také ochutnávka místního pivovaru Kuna a příjemné posezení v zámecké restauraci.

Třetí skupina nasedla do dvou autobusů a odjela směrem na klášter Klokoty. Zde nás přivítala paní průvodkyně Hotmarová. Poté, co jsme se posadili na vyhřívané lavice, započala svůj výklad o tomto nádherném klášteře. Pak nastoupila rodina Šotkova, která je známá tím, že děda Ladislav Šotek i vnuk Štěpán Sova umějí skvěle hrát na varhany, což se také potvrdilo a do toho dcera Marie Sovová s vnučkou Eliškou Janouchovou program doplnily svým nádherným zpěvem. Po cca hodince jsme měli možnost si areál projít, osahat si zdejší rekvizity a před půl dvanáctou jsme vyrazili zpět do hotelu. Trochu jsme zde vymrzli, a proto teplá polévka s horkým čajem rozhodně bodla.

Již ve 14:30 začalo slibované festivalové dilema. Ve společenském sále se slova ujal moderátor Pavel Vít a paralelně s ním se slova na divadelní scéně ujala moderátorka Věra Hanzalová. Nutno podotknout, že obě scény se zaplnily, a proto žádný umělec nepřišel o potlesky vděčných posluchačů. Oba sály se nacházejí na opačných koncích jedné chodby, a pokud jste přebíhali z jedné scény na druhou, tak jste měli možnost si prohlédnout četné výrobky vystavovatelů, z nichž některé byly nabízeny i k prodeji. A tak se zážitkem stala i samotná cesta z jedné scény do druhé. Ve společenském sále se po krátkém úvodu ujal slova manžel guvernérky pan Koželuha, který vyjádřil pochvalný obdiv k atmosféře, která se celým festivalem prolínala. Pak ještě zaznělo pár slov z úst samotné guvernérky Lions Clubu a show mohla začít. První pásmo si připravili svěřenci ředitele ZUŠ J. Hanuše pana M. Tenglera. Své představení zahájil svižnou skladbičkou „La Basque“ a pak už jsme si mohli vychutnávat jednu klasickou skladbu za druhou. Následovala bravurní klavírní interpretace od paní M. Krátké a po jejím vystoupení se již na podiu začalo chystat větší těleso – pěvecký sbor Vokál Klub.

A co se v tu chvíli dělo na Divadelní scéně? Moderátorka Věra Hanzalová, uváděla jednoho interpreta za druhým. Posluchači si užili recitace z francouzské lidové poezie od Hany Gaňové, chodské písně od Ireny Mlnáříkové, která byla ustrojena v nádherném kroji. Následně přišla na scénu Milka Varmusová, která zazpívala popové hity např. od M. Kubišové. Publikum vděčně odměňovalo interprety potleskem, neboť jejich vystoupení šla přímo od jejich zapálených srdíček. A protože k divadlu patří rozhodně i humor, přišlo na řadu vystoupení Libuše Zušťákové na téma „Veselá antika“.

A to už se milí čtenáři dostáváme do stejného času, kdy jsme opustili Společenský sál.

Zde, jak již bylo napsáno výše, stál připravený pěvecký sbor Vokál klub.  Ten své vystoupení zahájil skladbou „Cum de core“ a v následujících 45 minutách představil průřez toho, co si nastudovali. Zazněly skladby od středověkých autoru až po lidové písně. Jejich vystoupení se též setkalo s kladnou odezvou publika, a proto si členové sboru odnášeli nejen drobné dárky, ale i dobrý pocit z vystoupení.

Ve stejné době už na Divadelní scéně tančily a zpívaly sestry Šímovy, Jarmila a Marie. A prý kdyby měli posluchači kolem sebe více prostoru, nejeden z nich by se též pustil do tance. Zde je nutno podotknout, že moderátorka neváhala seznámit posluchače s až dojemnými životními příběhy jednotlivých interpretů, a proto není divu, že nejednomu ukápla i ta slza dojetí.

A zatímco na Divadelní scéně se na své předčítání humorných příběhů připravovala Zuzana Mrázová, ve Společenském sále se rozezněly první tóny interpretů ze střediska Dědina, kteří na festival přijeli s paní ředitelkou Naďou Modráčkovou. Svými písněmi „Kytky stále ještě voní“ nebo „Sbohem Angelino“, hezky navázali na Vokál klub.

Mezitím na Divadelní scéně končila veselá i vážná četba od již zmíněné Z. Mrázové a na závěr ještě od Jany Dvořáčkové.

A tím se program Divadelní scény uzavřel a všichni posluchači se vydali do Společenského sálu, kde se již chystala Ráchel Skleničková a Ivana Töröková. Své představení zahájila R. Skleničková na klavír. Poté se k ní přidala I. Töröková se svým sopránovým zpěvem a pak zpívaly obě.  Též zazněla skladba od dědečka R. Skleničkové, který byl v minulosti totalitním režimem perzekuován a neměl možnost uplatnit se v umění. A na závěr přišla muzikálová pecka „Somewhere“.

A než zakončím příběh festivalu, musím zmínit, že sobotní odpoledne se neneslo jen ve znamení hudebních produkcí, ale též vystavovatelé měli svůj prostor pochlubit se svými dovednostmi.

Bedlivému pozorovateli však nemohl ujít jeden detail. I když se většina účastníků dobře bavila, přesto mezi nimi, s blížícím se večerem, narůstala určitá nervozita. Proč? To jsem Vám asi zapomněl říci, že již od čtvrtka se totiž prodávaly lístky do tomboly. Ačkoliv lístků bylo celkem 600 a z toho 400 výherních, v pátek odpoledne bylo tzv. vyprodáno. A během sobotního odpoledne byly na stejné chodbě otevřeny dveře s nápisem Výdej tomboly. A proč ta nervozita? Abych se k tomu vlastně dostal? No víte, všech 600 lístků bylo znovu zařazeno do slosování tomboly, a proto každý z držitelů lístků mohl znovu zažít pocit vášně ze hry. A o jaké ceny se hrálo? Vezměme to popořádku.

V osm hodin po večeři se všichni scházíme ve Společenském sále a před námi se objevuje moderátor Pavel Vít. Má v ruce klobouk a ten je plný jakýchsi čísílek. Asistenti vysvětlují nevidomým, asi už to za chviličku začne. Zde je nutné podotknout, že naše Emilka Kumherová popsala 400 lístků bodovým písmem, a proto i nevidomí účastníci si mohli sami ověřit, zda vyhráli či nikoliv. A kde se vzali ceny do tomboly? Tak za to musíme poděkovat našim členům odbočky, kteří pilně celý půl rok nosili a sháněli jednu cenu za druhou, aby účastníci TyfloArtu nepřišli zkrátka. A většina z nich opravdu zkrátka nepřišla. Hlavní cenu pak věnovala firma Golden Gate.

No ale pojďme tedy už konečně k tomu losování, ať Vás nenapínám. Desátou cenu přišla vylosovat I. Töröková a šťastný výherce si odnášel košík plný dobrot. Devátou cenu přišla vylosovat naše předsedkyně I. Najman a další výherce si odnášel košík plný dobrot. Osmou až třetí cenu vylosovaly Šéfredaktorka ZORY D. Thampy, vedoucí personálního oddělení R. Moravcová, výkonná ředitelka SONS V. Pokorná a viceprezident J. Šnyrych. Výherci si odnášeli kvalitní sluchátka každá v hodnotě 100,- €. A poté přišel ke klobouku prezident SONS L. Zajíc a vylosoval dva šťastlivce, kteří si odnášeli pamětní mince z investičního stříbra – každou v hodnotě 170,- €. Pan prezident zároveň slavnostně ukončil festival a poděkoval organizátorům za jejich úsilí. A to už nadešel čas pro tanec ve Společenském sále (hudbu obstarala kapela Music Stars při ZUŠ Sezimovo Ústí) anebo si dát skleničku vínka v jazzovém salónku, kde své jazzové variace předváděl nejen T. Pavlán, ale po čase se k němu přidala i R. Skleničková.

Ráno po snídani opět přistavili své vozy zástupci Lions Club, aby odvezli hůře chodící na vlak a ostatní se vydali s průvodci na vlakové nádraží v Sezimově Ústí, aby všichni společně nasedli na rychlík do Prahy, který mimořádně zastavil v tomto jinak poklidném městečku.

A co říci závěrem? Chtěli jsme Vám převyprávět příběh, tak jak jsme jej vnímali my, organizátoři. A tím poděkovat všem dobrovolníkům, kteří pracovali doslova ve dne v noci, aby vše klapalo, našim sponzorům, kteří nás finančně podpořili, všem vystupujícím, kteří přispěli ke zdárnému průběhu festivalu, všem zástupcům obou měst (Sezimovo Ústí a Tábor), kteří byli též velmi nápomocni, vedení SONS, které poskytovalo cenné rady a právní i finanční zázemí pro tak velkou akci, Ministerstvu kultury, bez jehož dotace bychom Vám nemohli nabídnout tak dobrou cenu. Též nemůžeme vynechat hotel a jeho personál, který se o nás staral naprosto na profesionální úrovni. A v neposlední řadě Vám účastníkům, kteří jste přijeli a společně s námi utvořili jedinečný zážitek z festivalu TyfloArt 2024!

A pokud se Vám festival líbil, rádi Vás u nás přivítáme i v roce 2025!

Hanka, Kristýnka a Jiří

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

PROSINEC - LEDEN

Datum			Akce	Čas
čt.	5.	prosince	Oblastní rada	12:30	hod.
čt.	5.	prosince	Mikulášská akce	13:30	hod.
pá.	6.	prosince	Konverzace v AJ - pokročilí	9:00	hod.
pá.	6.	prosince	Konverzace v AJ začátečníci	11:00	hod.
st.	11.	prosince	Vánoční posezení s Harmonikářem	13:00	hod.
pá.	13.	prosince	Konverzace v AJ - pokročilí	9:00	hod.
pá.	13.	prosince	Konverzace v AJ začátečníci	11:00	hod.
ne.	15.	prosince	Adventní koncert – Nokturno	17:00	hod.
út.	17.	prosince	Vánoční putovaly písničky	13:00	hod.
čt.	2.	ledna	Novoroční turnaj v petanqu	11:00	hod
po.	6.	ledna	Oblastní rada	13:30	hod.

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí!