Oblastní odbočky Jihomoravského kraje

21. ročník Festivalu Tolerance pořádalo humanitární sdružení OÁZA v letošním roce trochu netradičně - v létě a na přístavišti U jezu a plavbou po Moravě.

V leltních měsících naše turistické výšlapy směřují do stínu lesů. A podobně tomu bylo i v polovině července, kdy vybaveni zásobou vody, pokrývkou hlavy, turistickými holemi jsme se vydali z malé vesničky Moravan směr zalesněná část v pohoří Chřiby s chatovými osadami - Kameňák. Název této lokality pod vrchem Paníháj, je spojován se vznikem kamenného vodního mlýna, který tu byl vystaven kolem roku 1795. Druhá možnost názvu může pramenit z dlouhodobé těžby kamene.  V roce 2008 byla u autobusové zastávkyvztyčena socha svatého Vendelína, patrona poutníků a pastýřů a na jeho počest zde místní chataři každoročně pořádají  recesisticky laděné hody. Naše první zastávka byla ve stylově výletní restauraci Kaměňácká myslivna s výtečnou kuchyňí. Signál mobilních operátorů tady moc nefunguje, zato se kocháte malým hospodářským dvorkem s ovečkama, slepicema, kohoutem Pepou, rybníčkem, malým potůčkem s vodním mlýnkem, spoustu dřevěných postaviček a máte pocit, že se zde zastavil čas. Další naše kroky vedly do vedlejší vesnice Čeložnice. Na území obce jsou dvě památky zapsané ve státním seznamu nemovitostí kulturních památek. Uprostřed obce je zvonice postavená v roce 1854 a na ni jsou umístěny sluneční hodiny a v nice je kamenná socha Jana Nepomuckého z roku 1761, které jsou zachovalou památkou dovednosti místních stavitelů. Další památkou je kříž u silnice na němž je vyryt letopočet 1802.
Opět jsme poznali kousek z našeho okolí, protáhli svou kostru, načerpali energii do dalšího žití, což je záměr těchto našich zdravotních vycházek.

Po dlouhé době jsme mohli pro své členy nabídnout aktivitu, při které se sejdou, získají prostor na sdělení svých dojmů, prožitků, novinek ze svého života. Takovou formou jsou zájezdy. Na konec měsíce června, s vírou, že nebudeme muset nic rušit, jsme naplánovali poznávačku města Znojmo.

Home office, distanční, online, face to face a podobná anglická slovíčka v poslední době u nás zdomácněla. Tak proč nepřidat další - summary, nebo resumé v češtině znamenající shrnutí, rekapitulace, v našem případě besedy online, tedy družné hovory konané za pomoci připojení k síti, tedy k internetu.
My je v době pandemie, což je epidemie, což znamená prudký růst výskytů nejčastěji téhož onemocnění za určitou dobu a v určité populaci, pomocí komunikační platformy Google Meet, tady už dáváme prostor vám, jelikož tato doba dávala více příležitostí dohledávání informací, provozovali téměř devět měsíců (podobnost čistě náhodná).

Våffeldagen neboli vaflový den, který se slaví 25. března jsme díky pandemii prošvihli. Ale nic nám nebránilo si vafle připravit v rámci sebeobsluhy.

Konečně jsme se dočkali a můžeme i ve výtvarné dílně rozvíjet činnost. Začali jsme prací s hlínou a další setkání bylo o barvách. Po důkladné instruktáži a nutné domoci si i nevidomý mohl nabatikovat svůj šátek.

Na podporu zdravého pohybu, posílení imunity jsme pro naše členy vyhlásili v měsíci květnu TURISTICKOU VÝZVU. Jako cíl jsme si stanovili společně našlapanými kilometry projít po obvodu hranic náš okres - Hodonín. Ten měří 301 km. Každý týden nám měli zapojivši se nadšenci hlásit souhrn svých ucapkaných kilomerů.
Jak vše dopadlo?

V měsci květnu jsme pro naše členy vyčlenili každou středu k osobní návštěvě na odbočce.

Naše další vycházka pro radost a pro zdraví vedla do malého městečka kousek od Kyjova, které nám nabídlo své nevšední krásy :-)

Brněnské autobusové nádraží Zvonařka, po víc než rok trvající modernizaci prostor, se dočkalo kompletního otevření.

V letošním roce si naše odbočka připomene 30 let svého trvání a už 7 let předtím začali zrakově postižení z blízkého okolí vítat jaro u studánky Bezdynky v Haluzickém polesí, vždy kolem prvního jarního dne. Výjimkou byl loňský rok a menší změna byla letos.

Už je načase udělat něco pro svoje zdraví, posílit imunitu. Nejvýhodnější, nejméně náročný a tím pádem nejjednodušší jsou vycházky. Pro zrakově postiženého jsou pak nejdostupnější ty organizované. A tak jsme je v květnu spustili.

Online besedování už v naší odbočce zapustilo své kořeny. Besedy provádíme na platformě Google Meet, která je jednoduchá na obsluhu a přívětivá i k zrakově postiženým uživatelům. Snažíme se 2x do měsíce oslovit zajímavé, hlavně nevidomé lidi s prezentací své práce, koníčků, dovedností, aby pro posluchače byla informace přínosem a zároveň inspirací.

V dubnu jsme měli možnost se zaposlouchat do příjemně laděného hlasu Jirky Mojžíška, který svým osobitým humorem a odborností nás provázel jednotlivými etapami svého života, jak se postupně  propracovával k dokonalosti ve výrobě her či kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené, až po součastnou práci na 3D tiskárně.

Poslední dubnové pondělí nám na druhém konci našeho virtuálního stolu seděli pánové rovnou dvá. Jedním z nich byl pan Jan Šimík, ředitel společnosti Matapo, a.s. a druhým pan Michal Jelínek, lektor náročných elektronických kompenzačních pomůcek z Tyflokabinetu SONS ČR. z.s. Oba pány spojuje telefon pro zrakově postižené BlindShell, tudíž celá hodina se točila kolem tohoto telefonu, který na trh dodává právě společnost Matapo, a.s. a pan Jelínek byl od začátku vývoje a je dodnes, poněvadž stále je co vyvíjet a upravovat, jakožto nevidomý uživatel tohoto telefonu poradce, rádce a testér. A my měli jedinečnou příležitost dozvědět se ze zákulisí, jak se rodí telefon pro zrakově postižené.

Když u nás padl návrh na pořádání besed při pravidelných online setkávání našich členů, hned mi jako vhodný adept naskočil Ben. Znám ho osobně, vím že onemocněl cukrovkou, že v souvislosti s ní je jedničkou v republice a to stačilo na zvednutí telefonu a domluvit besedu. V takovém případě pak připojení se na online režim nabízíme široké veřejnosti zrakově postižených lidí, jelikož téma může být pro někoho zajímavé, pro jiného poučné a pro dalšího zas inspirující. Trefa do černého to v tomto případě byla! Besedy se zúčastnila necelá třicítka zájemců, mezi nimi i vážná zájemkyně ze Slovenska o tuto technologii a zjistilo se, že řady nevidomých s touto pomůckou se rozrůstají.
A o co vlastně šlo? Benjamín Levíček je  totiž prvním  pacientem v České republice, který jako nevidomý s cukrovkou začal používat mobilní inzulinovou pumpu. Hladinu inzulinu v krvi si začal dávkovat pomocí mobilního telefonu v 16ti letech a v podstatě si vše vyběhal sám. Stal se tak zářným příkladem toho, že když je člověk motivovaný, neexistují pro něj překážky. Pokud se k tomu připojí podpora ze strany lékaře a nejbližšího okolí, není důvod, proč by nevidomý nemohl za pomoci vhodných technologií ovládat třeba zrovna inzulinovou pumpu.

A co všechno jsme se dozvěděli?

V České republice se pumpa dává pouze diabetikům 1. typu. Tato mobilní verze pro nevidomé je  diskrétnější a pohodlnější. Chytrým telefonem s využitím hlasové čtečky displeje se pumpa ovládá bleskurychle. Zatímco inzulinová pera znamenají nutnost několika vpichů denně, u pumpy zbývá jediný vpich jednou za  tři dny. V mezičase je pumpa propojená s tělem a nepřetržitě 24hodin denně dodává do těla inzulín dle bazálního profilu nadefinovaného specificky podle potřeb lékařem. Pacient si pak  kontroluje svůj krevní cukr pomocí glukometru několikrát denně. Někdy sám pozná, kdy potřebuje dávku snížit či zvýšit oproti nastavenému bazálnímu profilu a to kvůli stresu, fyzické aktivitě nebo sacharidům v jídle a díky inzulínové pumpě může okamžitě reagovat.
Ale  ...  ovládání pumpy není jediná věc, která je pro nevidomého prvotní překážkou. Každé tři dny je potřeba vyměnit kanylu a zásobník. První věc při troše zručnosti zvládne každý, vyměňování zásobníku pak není tak úplně jednoduché. Musí se totiž z lahvičky inzulín natáhnout a podle rysek poznat, kolik jej v zásobníku je, což je poslepu prakticky nemožné. Tento problém lze vyřeši tak, že si zásobníky předplníte, nebo vám pomůže vidící osoba. Jak je známo, trénink dělá mistra, tak i toto lze poměrně dobře nacvičit.

Naše pravidelné pondělní online setkání vyšlo právě na Mezinárodní den žen. A to je příležitost, kterou třeba využít. Dopředu jsme avizovali, ať si muži, ale i ženy připraví k tomuto svátku básničku, kterou když přednesou, budou zařazeny do soutěže a mohou očekávat sladkou odměnu.
A jak to ve finále dopadlo? V úvodu setkání předseda odbočky všem svým členkám přednesl krásnou zdravici i písničku přihodil - děkujeme! A už brzo poputují čtyři odměny, snad i sladké budou, k těm zaslouženým!

Ale my jsme se na tento svátek připravili i s předstihem. Když není dáno připravit malou oslavu v režimu offline, nemůžeme se sejít, tak padlo rozhodnutí, že těm našim členkám uděláme krapet radosti přáníčkem s trojrozměrnou, hmatovou, papírovou kytičkou. Výroba byla celkem náročná. Než jsme dodělali všech těch 70 kousků, tak  nám v rámci zpřísněných krizových opatření zavřeli prodejny s papírenským zbožím a nám začal chybět barevný papír, vypsala se nám fixa, došlo lepidlo...ale se vším jsme si poradili a radost všem ženám kyjovské odbočky udělali!

Přímý kontakt s našimi členy, klienty, už nám schází počertech hodně. Osobní kontakt, prima atmosféra při pravidelných aktivitách, kde se pokaždé každý o kousek posune, či jednorázové poznávací, vzdělávací akce nemůže nahradit semo-tamo ucho na telefonu.
V této prapodivně nelehké době jsme vděčni za online setkávání. Jenže, nelze takto komunikovat úplně se všemi našimi milými. Někdo asistivní kompenzační pomůcky nevlastní, někdo potřebuje individuální přístup s těmito novotami, což jsme schopni zajistit. A díky této nové službě kterou zajišťuje naše pracovnice se počet našich pravidelných pondělních online setkávání pravidelně zvyšuje. Každý týden se nám ohlásí nový, zaškolený účastník.
Ale nezústáváme jenom u pravidelného pokecu kde, kdo nebo co, snažíme se minimálně 2x měsíčně tato setkání rozšířit i o besedy. Zveme na ně zajímavé lidi, kteří obohatí náš obzor, kteří svým obsahem přinesou informace využitelné v našich životech a taky účast na těchto besedách nabízíme ostatním zrakově postiženým zájemcům z celé republiky, připojí se k nám i ze Slovenska.
V únoru jsme mezi nás pozvali předsedu Aktiv klubu SONS ČR, z.s. Vojta Železník nám prozradil jak přišel k myšlence sdružit mladé, aktivní, zrakově postižené lidi. Dozvěděli jsme se více o činnostech Aktivklubu, účasti na cestovatelském festivalu, který se uskutečnil v roce 2019 v Olomouci. Poutavé bylo vyprávění o cestách Aktivklubu do zahraničí, především o Miláně a Barceloně. Jelikož se naší online besedy zúčastnili i slovenští zrakově postižení a nebylo jich málo, bylo pro ně překvapující, že mladí  "aktivisté" mají za sebou i putování po Velké Fatře.
Druhou pozvanou byla pracovnice Tyflopomůcek v Praze, paní Suková. Tato profesionálka každým coulem velmi hravě odprezentovala nabídku jejich prodejny včetně novinek. Nechyběla ani názorná, zvuková ukázka některých kompenzačních pomůcek a informace o novém přístupu do online prodejny. Docela obsáhlá byla i debata ze strany zúčastněných posluchačů, která bez tří byla rovná třicítka :-). Většina dotazů se kupodivu točila kolem kuchtění, ale jak se ukázalo, byla velkým přínosem pro pána, který zřejmě teprve velmi krátkou dobu přišel o zrak a vyřešil si zde rozhled v oblasti společenských her. A to je přesně ten důvod, proč tématické besedy děláme touto rozšířenou formou - tak u některé neshle!

Takové malé zavzpomínání jak jsme na odbočce fungovali před deseti lety. Vzpomínání na to, co jsme prožili, na co jsme vzpomínali a naopak, na co jsme se mohli těšit. Jelikož naše Očko z Kyjova vycházelo čtvrtletně, bylo poměrně obsáhlé a mnozí z vás jej znali v podobě wordové, tak nyní přinášíme vzpomínkové číslo ve zvukové podobě. Jooo, tenkrát jsme ještě kopírovali pásky, něco málo už šlo i na CD, ách ta nostalgie...

Vyhraďte si minimálně dva večery, navařte kotle čaje, zachumlejte se do teplé deky a zaposlouchejte se... přeskakovat je dovoleno :-)

Na svátek Boženy se v Kyjově trénovala paměť. Vzhledem k nouzovému stavu to nešlo nijak jinak než vyzkoušet online formu. Podařilo se! Pan lektor  byl ochotný přijet do Kyjova na odbočku, jelikož není momentálně vybaven výpočetní technikou a nemá zkušenosti s online trénováním. Byl to jeho první online trénink a nabyl další zkušenost, která se mu i přes prvotní trému s tím, jak to bude probíhat a zda-li se vůbec někdo přihlásí, líbila. Přihlásila se překvapivě hezká skupina paměťářů, někteří s námi trénovali úplně poprvé, což bylo velice příjemné překvapení.  Členové oblastní odbočky si trénováním paměti procvičili své mozkové závity :-). U některých to bylo znát, že jim trénování přes nepříznivou epidemiologickou situaci chybí. Jestliže se nebudeme nadále moci sejít na klubovně, budeme v tomto online trénování pokračovat i nadále.

21. prosince jsme na pravidelném online setkání s našimi členy ukončili rok 2020. Poněkud netradičně, ostatně tak, jak netradičně jsme jej skoro celý trávili.

Pracovníci jsme se sešli na pracovišti a v úvodu jsme my reálně, pro ostatní pouze zvukově připili na lepší zítřky!  Padlo jedno šáňo a také jedna příjemná zpráva - Městské kulturní středisko v Kyjově pořádalo každou adventní neděli Adventní koncert ze střechy Domu kultury. Během čtyř neděl se na střeše vystřídalo několik hudebních či pěveckých těles a ta svá vystoupění vždy věnovala některé z kyjovských organizací. A právě na zlatou adventní neděli děti ze ZUŠ Kyjov hrály a zpívaly pro naši organizaci. Bylo to velmi milé, příjemné pro nás. Takže jsme o tom všechny informovali a nahrávku jim přeposlali.

Jinak se koledovalo, vánočkovalo, prostě příjemné dvouhodinové setkání bez obrazu, pouze s hlasem. Budeme se těšit na reálné stisky rukou a klábosení z oka do oka.

V prosinci jsme ještě stihli se společně sejít na výtvarné dílně a vyrobit si malého andělíčka z přírodních materiálů. Tělíčko bylo z malých větviček břízy, hlavička dřevěná a křídélka z husího peří. Nápomocni byli asistenti, kteří pomohli nevidomým tvůrcům vše slepit tavnou pistolí. Všechno nelze dělat bez kontroly zraku a hlavně bezpečně. A práce s tavnou pistolí je jedna z těchto činností. Proto si vážíme každého dobrovolníka, který je ochoten pomoci k radosti těch, kteří pomoc potřebují.