Knihovna - František Halas - 3. 2. 2025

Únorový literární klub – a téma veskrze diskutabilní.
Ano – životní příběh Františka Halase. Přicházeli jsme s nejrůznějšími pocity i
znalostmi. Jaké to bude, co se bude prezentovat? Dozvíme se něco, co ještě nevíme, či
neznáme? A vskutku, myslím, že pro mnohé překvapením. Bylo to smutné a zároveň
dojemné, v každém případě okouzlující a také inspirativní. Však posuďte sami. Několik
krátkých výňatků z jeho tvorby, pár postřehů…. .
Slavná básnická skladba Františka Halase z roku 1939 je silným osobním vyznáním
lásky k Vysočině, krajině básníkova dětství. Tato báseň v próze napsaná výsostnými
jazykovými prostředky a opěvující jistoty a krásy domova, patří mezi klenoty české
poezie.
Ukázka: „Sednu si k ohni, z jehož kužele bude černá hodinka soukat teplo a všelijaké
povídačky. Pst, pst - zasyčí uhlík a ztratím se sám sobě v kočičím tichu. Doma, doma,
doma! To je ono, to je to slovo jako ten nádherný "špalek" kupovaný na poutích, slovo,
které hodinu vydrží sládnout pod podnebím. Vzpomenu si na sestru vránu, bratříčka
chocholouše, i na ostatní čtyřnožky a hopsáčky, polituji, že nejsou blíž, ba možná i
nějaké to kázání bych svedl a ten žvanec taky by se pro nás všechny sehnal“.
Tak i tuto báseň nám zarecitoval jeden z nás, náš milý kolega pan Miroslav Brychta.
Nádherná sbírka, ze které čiší láska k rodnému kraji, na který snad vzpomíná každý s
láskou, s jistou nostalgií a trochu i nadějí......jedno, zda se jedná o Vysočinu, Český ráj,
Beskydy.... rodný kraj máme v srdci všichni. Pan František Halas to touto nádhernou
sbírkou řekl za nás. „I kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i
poslepu vrátím...
Není co dodat, pane Františku, děkujeme!
Zase jedna z těch básnických skladeb z toho zlatého období, které musí chytnout za
srdce i ty, kteří poezii obecně moc neprožívají. A tak přijďte příště i vy, určitě nebude
litovat!