Komu se nelení, tomu se zelení

Výtvarná dílna má v naší odbočce už svou historii. Pracují zde převážně nevidomí, mladí lidé. Jejich tvoření je určitý způsob relaxace, procvičování jemné motoriky, tříbění vkusu, poznání nových rozměrů apod. Za dobu svého působení vytvořili stovky krásných uměleckých i užitkových předmětů, převážně z keramické hlíny. Svá díla vystavovali na mnoha výstavách, projektech, některými obdarovali své blízké. Vyrobili společně několik keramických betlémů, které dodnes zpříjemňují předvánoční atmosférů v Mateřské školce, Dětském domově a Domově pro těžce nemocné lidi. Pod empatickým, vnímavým vedením zvládli hmatové kreslení, práce s jehlou či drátkování, malbu na sklo, batiku a mnoho jiných, na první pohled nevhodných technik pro zrakově postižené.

Nyní nadešel čas zasloužené odměny. Měla být výjimečná, aby podnítila estetické vnímání s výtvarným duchem.

Dlouho jsme hledat nemuseli, zajeli jsme do zámku, všechny nechali obléct do barokních, rokokových či romantických kostýmů a rázem jsme tu měli skupinku 12ti hrabat, hraběnek a také jednu princezničku. A tak si naši úspěšní výtvarníci mohli nejen osahat kostým, na který většinou není dovoleno šahat, bílou hůl vyměnit za hraběcí špacírku, ale také vyzkoušet se promenádovat francouzskou zahradou, nádvořím zámku či oranžérii. A copak zjistili? Že to ti hrabata neměli až tak špatné a že asi nebyli nevidomí. Protože doprod s nevidomým měli k sobě příliž daleko díky krinolínám, nadýchaným sukním.
Ale zážitek to byl vskutku velkolepý a někteří se i ve snu procházeli zámeckými komnatami, které jsme v reálu navštívili, ale v civilu.