NOSTALGIE

Nyní jsme do Lanžhota přijeli autobusem, což nám ubralo pár metrů k cíly. Cestu jsme si pamatovali perfektně, bez problémů jsme přišli k ropovodu Družba, vede přes Moravu, který nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Dál jsme kráčeli po břehu Moravy, kterou prochází hranice se Slovenskem. Pěšinku do lesíka k ranči jsme najít nemohli. Ale podle odhadu jsme se vydali vysokou trávou, pak se pokračovalo rozbahněnou cestičkou k nějakému oplocenému pozemku. Někteří se radovali že jsme u cíle, někteří váhali, že to určitě není ono. I když za plotem nám to známá místa nepřipomínalo, přece jenom ranč byl tehdá celkem rozsáhlý, tak některé prvky nás utvrdili, že to může být to, co jsme přišli hledat. Branka byla zamčená a nic nenasvědčovalo tomu, že by uvnitř byl nějaký pohyb, že by tam někdo přicházel a pobýval.
Tak jsme krapet zavzpomínali na večery u táboráku, kde jsme si opékali masisko, které jsme už doma naložili, zpěv při kytaře. Tam se k nám přidal i majitel ranče Bob, kterého jsme přišli hledat a pozdravit. No...přece jenom uběhlo 20 let.
Naše cesta pokračovala dále po hrázi, kde jsme u jezu posvačili a Anglickou aleji se vrátili zpět do Lanžhotu. Boba jsme sice nenašli, ale vzpomínky si oživili a skoro letně se provětrali.