Rekondice – Pluhův Žďár

Milí čtenáři,

Pokusím se Vám povyprávět příběh, který se možná stal a možná také ne, neboť vyskytly se, během našeho pobytu v Pluhově Žďáru, jevý vskutku záhadné. Posuďte sami a vydejte se ve vzpomínkách s námi.

Neděle 12.5. - Po příjezdu na naše ubytování do Pluhova Žďáru jsme zjistili, že už kromě naší posádky František řidič a Dana, jsou zde již všichni, a že se vybalují. My jsme se jali vyklopiti obsahy našich tašek a přenésti je do skříní, abychom se pak dobře orientovali každé ráno při klasické volbě, co na sebe. V 18:00 hod. nás místní personál podaroval večeří v podobě francouzských brambor a poté jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme po organizačních záležitostech a seznamovacím kolečku zahájili první hru - České století. Celá skupina se rozdělila do dvou týmů, přičemž první tým pod vedením Jardy měl možnost zahájit první otázkou, resp. odpovědí na ní. Náš tým pod vedením Jarmilky se pak pustil do druhé otázky. Boj to byl opravdu napínavý protože, ke konci vedl tým Jardy 9:7 a s námi to vypadalo bledě. Ale Jardově týmu, jako by došel dech, a když k nám přilétly otázky: „Na které řece leží přehrada Vranov?“ a „Jak se jmenovalo státní zřízení na území Čech a Moravy v letech 1939 - 1945?“, srovnali jsme skóre a nakonec rozstřel dopadl dobře pro náš tým. Ale což, není přeci důležité vyhrát, ale zúčastnit se! S těmito slovy se někteří šli dívat na TV Šlágr, kde vystupoval Radek Žalud a jiní si dali něco dobrého k pití a jen tak klábosili do noci. Náš společenský dýchánek ještě narušili zmatení Rakušani, kteří hledali svou večeři. Protože mezi námi se našli německy mluvící členové, tak jsme jim nakonec k večeři dopomohli a oni hlady nezemřeli, ale naopak se s námi příští den na snídani přivítali. Ale to už je zase jiná pohádka.

Pondělí  13.05. - ráno po snídani jsme se vydali na pěší turistický pochod, během nějž jsme se rozdělili na dva týmy. Tým A se skládal ze zdatnějších osob a jedinců, kteří byli ochotny ujít i nějaký ten kilometr navíc. A tým B, říkejme mu tým radosti, ti se vydali na krátkou ale intenzivní procházku s úsměvem na rtech. Aby ne, vždyť sluníčko se na nás smálo a dalo by se říci, že počasí nám přálo. Protože jsem se zařadil do týmu A, budu již vyprávět pouze o něm. Ale co vlastně říci, šli jsme cestou necestou polem nepolem a asi v půli jsme se setkali s myslivcem. Vyptávali jsme se na cestu, kudy se vydati, abychom si udělali okruhu nemuseli se vracet stejnou cestou. Ani on nám však nakonec nic nedoporučil, proto poté, co jsme se ocitli hlubokém lese Řáholci, kde žádné cesty nekončí a nezačínají, padlo rozhodnutí, že se přeci jen vrátíme po vlastních stopách. Když jsme dorazili zpět na terásku našeho ubytování, tým B nás vítal a náš krokoměr o 6,02 km popošel. Spokojeni s tímto sportovním výkonem jsme za příjemného povídání na sluníčku čekali na obídek. Jen pro zajímavost – jednalo se o koprovku a květákovou polévku. Sotva jsme dojedli zavítala mezi nás vzácná návštěva Jirky Holzingera, který s sebou přivezl tzv. zvukovou střelbu. S tou jsme se zavřeli do chladné klubovny, zatáhli okna a zahájili palbu na cíl. pistole asi 300 gramová se v ruce chvěla, a proto není divu, když jen hrstka cíl neminula. Ale nebojte my žádné olovo k terči neposílali, jen paprsky, jak ze Star Wars jsme cíl osvětlovali a počítač hlásil, zda jsme trefili či minuli. Asi po dvou hodinkách jsme se všichni stihli vystřídat dvakrát a domluvili jsme se, že bychom si to vyzkoušet chtěli zas. S Jirkou pak na terase dali jsme vínečko a kafíčko a to už jej zase Hanka směr do Kardašovi Řečice vezla.

Po večeři jsme se pokusili spustit DVD s filmy opatřenými audio popisy. To se nakonec nezdařilo, a tak jsme si dali známou hru “české století”, ve kterém náš tým pod vedením Jarmilky opět těsně zvítězil. Ale otázky to byly věru zapeklité, a proto uvidíme, zda dařit se nám bude příště. Pak se do klubovny nahrnuli hokejoví chuligáni, a začali fandit našemu národnímu týmu na MS proti Švýcarsku. Protože my na puk nevidíme, vydali jsme se raději do vyšší pater věnovat se hazardním hrám. Servírka nám zapůjčila sirky a my rozehráli hru “oko bere”. Karty jsme používaly braillské, a proto nebyl problém, aby hráli vidící i nevidící. Bankéř nakonec všechny o sirky obral, a to až na předsedkyni, které zbyla jedna sirka.

Úterý 14.05. - ráno jsme se vzbudili o půl hodinky dříve, abychom si v klidu vychutnali snídani a mohli vyrazit na celodenní výlet. Místo oběda jsme obdrželi řízek se sušenkou a jablkem, a když se v 9:00 hod. u našeho penzionu objevil prostorný autobus, nic nám již nebránilo, abychom vyrazili na cestu.

Asi po hodince a tři čtvrtě jsme dorazili k zámku, který nás překvapil zajímavou a pěknou architekturou navenek. Uvnitř nás již čekal milý průvodce, jenž se ukázal býti rodilým showmanem. Neboť jeho vyprávění patřilo vskutku k velmi poutavým. A tak jsme se dozvěděli leccos o Kolovratech, paní Emmě, která se stala i mecenášem našich velikánů, jako např. B. Martinů a další zajímavosti. Po hodince se ještě někteří vydali na zámeckou věž a my měli čas si v místním íčku nakoupit nebo se pustit do již zmiňovaného řízku.

Co by to ale bylo za výlet, kdybychom si nezašli na kávičku a nedali si nějaký ten dobrý dortíček. Místní cukrárna nám toto přání vyplnila vrchovatě.

Odpoledne jsme se ještě šli podívat do místního vodáckého muzea,kde  jsme si mohli osahat rozličné kajaky a kánoe z různých období 20. století. K tomu pár vtípků kreslených vodáckých - např: “Neříkal jsem naber, ale zaber.” nebo obrázek, kde je háček již nad propastí ve vzduchu, zatím co kormidelník se tváří zoufale a křičí “Kontra”.

Pak ještě nezbytná zastávka na toaletě, kratičká procházka zámeckým parkem a již jsme mohli vyrazit zpět k našemu ubytování.

Večer po špagetách jsme si dali různé hry a někteří se dívali na hokej, tentokráte sledovali cizince. My jsme opět hráli Oko bere a došlo též na nám již dobře známé quardo.

Středa 15.05. - dnes nás čekal poměrně větrný den, ba skoro by se dalo říci, že chvílemi se jednalo o vichřici. Přesto jsme vyrazili ven do okolí penzionu a dali si avizovanou prostorovou orientaci s bílou holí. Pro toho, kdo šel (vidící na očích s klapkami) seděl na prvním stanovišti Jiří a pouštěl jim minutový záznam, který začínal slovy “Pojď blíže, jen pojď a ničeho se neobávej, vezmi svou bílou hůl a nech se vést mým hlasem, já Ti k tomu i zazpívám…” Jakmile dotyčný dorazil k Jiřímu čekal na něj plátěný pytlík, ve kterém dotyčný nahmátl předmět a měl hmatem určit oč se jedná. A když zazněla správná odpověď pokračoval chodec na další stanoviště, kde na něj čekala další pozná vačka. Pak jej k jinému místu přilákal zvuk tamburíny a nakonec v cílové rovince čekal slalom asi šesti železných tyček. Všichni i přes zmíněné překážky do cíle dorazili spokojeni a bez úrazu a dokonce někteří dosáhli rekordního času.  Pak jsme se venku sešli u dřevěného stolu, dali si hmatový kvíz a nakonec, jako takovou malou rozcvičku, soutěž “Česko”. Po obědě, při kterém občas hranolky létaly vzduchem, jsme si dali krátkou siestu a pak se vrhnuli na další hru “Chcete být Pralinionářem”. Celá skupina se rozdělila do tří týmů. Tým A vedl Jarda, tým B vedla Hanka a tým C byl veden Ivetou. Soutěžící se do hry zabrali a vrhnuli se do ní se vší vervou a emoce jen létaly. V prvním kole, které bylo věnováno tématu “letem světem” to šlo týmu B výborně. A i druhé kolo věnované audio kvízu jim vyšlo perfektně, a tak se zdálo, že o vítězi je již rozhodnuto. Jenže přišlo třetí kolo Tým A ve spolupráci s týmem C zabodovaly a svými body se přiblížily k týmu B. Ten totiž ve třetím kole získal jen jeden jediný bod.  Opravdové drama nastalo, až v kole čtvrtém. Tým A nevyužil možnosti “hoď otázku na soupeře” a tak skončil na 5-ti bodech. Tým B si nevěděl rady s jednou otázkou zkusil jí hodit na tým C, který neuhodl a klesl na předcházející záchytný bod, což byly 3 body. Pak ale přišly tři otázky pro tým C a ten hodil jednu otázku na tým B, čímž jej poslal zpět k sedmi bodové hranici, a proto měl možnost dostat se na druhé místo. Strategie nevyšla, a tak zůstalo konečné pořadí následující Tým B skončil na prvním místě, Tým A na druhém a tým C na pěkném třetím místě.  Všechny týmy byly nakonec odměněny pralinkami a s touto sladkou tečkou jsme se vydali do svých pokojů, nebo k hracím stolům na chodbu, či sledovat hokejový zápas.

Čtvrtek 16.05. - Po snídani jsme se vydali na výlet do nedaleké Třeboně. Přijel si pro nás mikrobus, kam jsme se vešli tak, že jsme obsadili všechna sedadla a již po půl hodince jsme se objevili na okraji centra. Odtud naše kroky zamířily rovnou do obchůdku se suvenýry, kde jsme nakoupili dárečky pro naše blízké. A pak už nás čekala prohlídka v lékařském domě. Protože jsme nákupy ukončili o trochu dříve, měli jsme ještě čas se vyfotit s paní Perchtou nebo-li s bílou paní, která skutečně, když ještě byla před mnoha a mnoha stoletími naživu, pobývala v Třeboni, v Mikulově a ve Vídni. Bílá paní nás laskavě přivítala a na prohlídku se s námi vydala, procházeli jsme místnostmi, kde poklady na nás čekaly, nejeden muž si aristokratický kolárek nasadil, pak do truhly s pokladem jsme si sáhli a blyštivý kousíček z pokladu Petra Voka vytáhli, shlédli jeden krátký film u středověkého stolu s Bílou paní zasedli a případně středověkou knihu v ruce si na chvilenku potěžkali. No věru, tahat byste se s ní do školy nechtěly, váží totiž 8 kg. Na konci nás Bílá paní zavedla do potemnělé místnosti a zmizela. Naším úkolem bylo najít si cestu ven. Protože tak ale činíme celý život, že cestu neustále hledáme, mohu napsat toto vyprávění z bezpečí svého domova. Jen se do dnes vedou vášnivé diskuse, jak ta Bílá paní vlastně zmizela.

Po prohlídce jsme se vydali do místních cukráren a barů, navštívili prodejnu místního pivovaru Regent (založený již v roce 1379), prošli se zámeckou zahradou, kde podivuhodné rostliny k nám natahovaly své různobarevné kvítečky, a nakonec jsme vyrazili zpět do Pluhova Žďáru.

Zde se každý načančal, vždyť čekalo nás rozdávání diplomů a medailí a pak hudební večer. Po páté hodině jsme se sešli v klubovně a zde zmíněné medaile rozdali, poděkovali svým průvodcům a všem, kdo přispěli k tomu, že i letošní rekondici lze označit za úspěšnou a již spěchali na večeři, na kterou nám místní pracovnice připravily kuřecí stehno s rýží. To už se k nám přidali Miluška, Magda a Aleš, kteří nás skvěle bavili, až do dlouhé noci. Někteří se pak vydali sledovat zbytek zápasu hokeje, jiní si dali poslední sklenku vína a ostatní se již ukládali ke spánku.

Pátek 17.05. – po snídani ještě společná fotečka a trádá zpět ke svým domovům. Vždyť všude dobře, ale doma nejlíp!