Oblastní odbočka Havlíčkův Brod

Jak peníz tiše položený slepci

jsi tu, můj podzime,

jak peníz tiše položený slepci

jste tady, vy dny mé ...

Melancholické verše Františka Halase jako kdyby zavoněly tlejícím listím a mléčně bílou mlhou nad krajinou, zbavenou barev léta. Především první listopadové dny přinášejí myšlenky, naplněné vzpomínkami na naše milé, kteří už nejsou mezi námi. Každý z nás má někoho takového, každý z nás už někoho ztratil. Ať hoří plamínky vzpomínek, vděčnosti a lásky v našich srdcích stále, nejen na Dušičky ...

Také z našeho spolku již odešlo několik přátel tam, odkud není návratu. Vzpomínáme na ty báječné lidi a jsme vděční za to, že jsme je mohli poznat.

V sobotní říjnový podvečer, dne devatnáctého, o hodině devatnácté, roku letošního, proběhla v jihlavském Horáckém divadle, světová premiéra inscenace Dukla. Členové naší odbočky navštívili divadlo již den předem, na dopolední veřejné generálce. Jde o další hru z regionální dramaturgie, jejíž děj se odehrává na Horácku, čili na Vysočině.

Hra pojednává o vzniku Dukly Jihlava a spletité cestě k vítězství. Počátek nás zavádí do roku 1929, kdy byl založen SK Jihlava s hokejovým oddílem. Rychle se přenášíme obdobím války s postavou Hitlera. Osvobození představuje postava Stalina. A dobu bývalého režimu znázorňovala postava StB.

Hlavní část děje začíná výstavbou zimního stadionu 1954 a s tím spojené dodavatelsko-odběratelské vztahy. Tedy jejich potíže. Vlastně potíže jen v dodavatelských vztazích, odebírat byli připraveni. Když například chyběly trubky, tak byli posláni do hudební školy, tam prý nějaké trubky mají. Po překonání problémů a dvou letech byl stadion otevřen.  A nyní vzniká armádní hokejový tým. Zaznívají známá jména hráčů a trenérů. Prožíváme s nimi někdy vtipnou a veselou, jindy smutnou a tragickou, ale hlavně vytrvalou a tvrdou jedenáctiletou cestu na vrchol. Jsme v roce 1967 a Dukla Jihlava získává svůj první titul v Československé lize. Říkám si, teď to rozjedou! Vždyť touto událostí začíná zlatá éra jihlavského hokeje!

Ale co se to děje? Konec divadelní hry. V tom nejlepším? Už je to tak. Nakonec ještě dodám, že zlato získali šestkrát po sobě. A v pozdějších letech také ještě šestkrát. To už je známá etapa, kterou lidé znají. Tvůrci chtěli ukázat méně známou, pro někoho vůbec neznámou historii, vznik a cestu na vrchol. To se jim dle mého názoru hezky podařilo.

Zdeněk Šopa

„Jen aby nepršelo ... “ znělo zbožné přání všech organizátorů letošní sbírky Bílá pastelka, která se konala ve dnech 14., 15. a 16. října. Pro tento jubilejní ročník SONS připravil nová trička a tašky i pastelky s novým logem a číslem 25. Dvojice dobrovolníků z řad žáků, studentů a členů odboček se opět rozešly do ulic měst a městeček po celé republice, nabízely bílé pastelky - symbol bílé slepecké hole a záložky s kalendáříkem. My jsme se na sbírku připravovali v součinnosti a podle instrukcí ústředí, oslovili jsme školy a Krajskou knihovnu. Samozřejmě že do tašek ke kalendáříkům a pastelkám přibyly také balíčky žlutých usměvavých sluníček s kontakty na naši odbočku na druhé straně. Ta vždy udělají radost a prakticky nikdo je neodmítne.  Díky ochotě a pochopení všech proběhla akce naprosto hladce a velmi úspěšně. Ale pěkně od začátku ...

V pondělí ráno se ve vestibulu knihovny usadily Jana a Anička, na stole všechny potřebné materiály a nápadný banner vedle nich informoval příchozí o našem spolku. Mančina s Pepou začali korzovat po Havlíčkově náměstí a přilehlých ulicích. Čtyři dvojice dívek a chlapců z Obchodní akademie si vzaly do péče další ulice a části města. Venkovní teplota jen mírně nad nulou, ale nepršelo a nálada ženstva i mužstva byla výborná. Před čtrnáctou hodinou se všichni zúčastnění sešli znovu v Krajské knihovně, pověřená osoba - Mančina přebrala více či méně ztěžklé kasičky a akce Pastelka v Havlíčkově Brodě skončila.

V úterý se činili také žáčci (pod dohledem paní asistentky) ze základní školy v Přibyslavi. Ti se pokladničky ujali na dva dny. Uvidíme, jak se jim povede a zda budou přibyslavští již potřetí nejúspěšnější dvojicí na Vysočině ...

Ve středu se sbírka rozběhla v Chotěboři. Tři dvojice dívek z gymnázia působily velmi odhodlaně, když jsme jim předávali kasičky a instrukce. Mančina si na dvě hodiny „odskočila“ do Polné a ukázalo se, že to byl opravdu dobrý tah, navštívit toto městečko v den, kdy se na náměstí koná farmářský trh. Večer už bylo všech deset kasiček zase pěkně pohromadě a obsah čekal na předběžné přepočítání a přesypání do sáčků. Ještě vyplnit formuláře a přípravit vše na odvoz bezpečnostní službou. Finanční hotovost z pokladniček však není konečná suma, protože čím dál více dárců přispívá pomocí QR kódů. Takže na celkový výsledek si budeme muset nějaký týden počkat. Pak teprve budeme moci předat dárkové poukázky na občerstvení v kavárně těm nejlepším dvojicím dobrovolníků - studentů v Havlíčkově Brodě a v Chotěboři. V každém případě můžeme být velmi spokojeni, protože kasičky celkem obsahovaly více než třicet sedm tisíc korun českých ...

A teď to nejdůležitější - velké poděkování všem dárcům ať přispěli třiceti korunami nebo stokorunami, kterých bylo opravdu hodně. Děkujeme paní učitelce Kristýně Vondrové a všem osmi studentům a studentkám z Obchodní akademie a Hotelové školy v Havlíčkově Brodě, panu zástupci Michalu Jakešovi a šesti studentkám Gymnázia Chotěboř, paní zástupkyni Marcele Kasalové, paní asistentce Stanislavě Štěpánové a žákům Základní školy v Přibyslavi za to, že nám ochotně pomáhají a podporují nás. Poděkování patří Krajské knihovně Vysočiny a jejím skvělým pracovnicím a pracovníkům za vstřícnost a poskytnutý azyl. Díky Aničce Fikarové, Janě Teclové a Pepovi Vondrovi za osobní účast při sbírce, a nakonec veliký dík Mančině, která přípravě a průběhu „Pastelky“ věnovala spoustu času, úsilí a energie. Na náš odbočkový účet bude za několik měsíců připsána polovina výtěžku. Slibujeme dárcům, že peníze, kterými přispěli, využijeme účelně a s vědomím, že nám je ze svého věnovali hodní lidé.

Letošní říjen - tak jako každoročně - byl pro náš spolek měsícem, naplněným zvýšenou aktivitou. První pondělí jednala oblastní rada a sešli jsme se v klubu na přednášce, o pár dní později následovala návštěva divadelního představení v Jihlavě. Několikaměsíční příprava sbírky Bílá pastelka, tři dny jejího konání a oddechli jsme si až v okamžiku, kdy černě odění muži s pistolí v pouzdře převzali zaplombovaný pytel s penězi. Ani jsme si neodpočinuli a je tu následující týden, ve kterém pořádáme výstavu kompenzačních pomůcek. Tento rok se konal již osmý ročník, pouze jednou jsme museli vynechat kvůli covidové pandemii. Letos jsme Den otevřených dveří naplánovali na úterý 22. října, účast přislíbili všichni vystavovatelé z předchozích ročníků a ještě jeden navíc - společnost Život plus. Ilona Loužecká opět zabojovala v náš prospěch a my jsme mohli čerpat částku deset tisíc na úhradu nákladů a provozní výdaje odbočky. Souběžně se začátkem výstavy ve 2. patře se v divadelním sále shromažďovali studenti, kteří přišli na přednášku nevidomého sportovce Ondry Zmeškala. Kvůli dopravním omezením a uzavírkám měli přijíždějící vystavovatelé menší potíže s parkováním, ale vše se vyřešilo a v devět hodin už náš propagační banner u otevřených dveří směroval první návštěvníky dovnitř.

V úterý 22. 10. 2024 proběhla další výstava kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené, kterou naše odbočka spolu s dalšími subjekty pořádá již několik let.

Velký dík patří ČČK Havlíčkův Brod, Senior Pointu za podporu, prostory a pomoc s organizací.

Tato akce probíhá za podpory z projektu Zdravé město, místní Agendy 21, Města Havlíčkův Brod, Kraje Vysočina a dalších. Moc si toho vážíme a těšíme se na další ročníky, protože to má smysl!

Nápadů na cíl dalšího výletu za historií a krásami naší vlasti bylo mnoho, tentokrát vyhrál zámek Doudleby ve východních Čechách. Blízko sebe se tam nacházejí hned čtyři zajímavá místa - Častolovice, Kostelec nad Orlicí, Potštejn a právě Doudleby. Podle informací na internetu bylo nač se těšit ...

Pavel přišel do našeho spolku jako devítiletý klučina, když doprovázel svoji zrakově postiženou maminku. Od ní jsme se dozvěděli, že její syn trpí poruchou autistického spektra, která může ovlivnit jeho momentální chování, ale pro nás to byl od začátku prostě normální milý kluk. Jezdil s námi na výlety a my z toho měli radost. Když oslavil patnácté narozeniny, stal se plnoprávným členem odbočky a nyní je ve svých třiadvaceti letech stále nejmladším členem. Jen to už není ten malý kluk, ale pořádný kus chlapa. Po absolvování základní školy nastoupil do učebního oboru malíř natěrač a před třemi roky jej zdárně dokončil. Přes svůj zdravotní handicap pracuje, je šikovný, samostatný a zodpovědný. Když s mamkou přijde na schůzky spolku, vesele nás zdraví a vždycky s sebou přináší jakousi čistou, přirozenou radost a upřímnost.

... pokračování po rozkliknutí ...

V horkém letním odpoledni jsme si v zámečku v Petrkově na Vysočině užili krásný koncert Ráchel Skleničkové a Evy Blažkové.

V červencovém čísle pro vás máme malý bonus od vydavatelství Čti mi! kteří nám časopis načítají. Dejte nám vědět, jak se vám to líbilo ;-) 

Znáte dobře texty českých písniček? Tak schválně:

1. Kdepak jsou husy Andulky šafářovy?
2. Jakou barvu mají růže v zahrádce u Hradce?
3. Jak bijí rožnovské hodiny?
4. Co zaplavuje Tálinský rybník?
5. Od koho dostal šohaj rudé vínečko?
6. Kam odešli koně, když jejich pasáček usnul?
7. Kde potkal zvědavý hoch cikánku?
8. Co kromě mlýna sebrala voda a nemůže se mlít?
9. Kdepak stála primasova basa?
10. Co by měl zpěvák, kdyby ty muziky nebyly?
11. Kde plavala husička?
12. Kolik panenek volalo na studenta v Písecké bráně?
13. Proč pláče malý strahováček?
14. Jaká je cestička od Tábora až k nám?
15. Co je v poli za Lanžhotem?
16. Jaká jsou Břeclavská kasárna?
17. Co roste v dolině na Šumavě?
18. V kterých horách pere galánka šuhajovi košulku?
19. Koho probudila holubička, když vyletěla ze skály?
20. Která zvířátka běží k Táboru?

Máte rádi pohádky? Pokud ano, zkuste si vzpomenout:

1. Která slova otvírala skálu s pokladem čtyřiceti loupežníků?
2. Kteří živočichové pomohli Jiříkovi najít Zlatovlásku?
3. Jak se jmenovala chytrá dívka, která tisíc a jednu noc vyprávěla králi pohádky?
4. Kdo vyzrál na koblížka, který utekl z mísy?
5. Kdo unesl Smolíčka pacholíčka?
6. Pro co poslala macecha Marušku v lednu nejdříve?
7. Pomocí čeho babička a dědeček vysvobodili Budulínka?
8. Jak zní písnička z pohádky Pyšná princezna?
9. Jak se jmenoval pekař ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař?
10. Jak se jmenoval čertík, který uváděl televizní pohádky se Štěpánkou Haničincovou?

Otevřete si příspěvek a naleznete vyluštění.

V pondělí 3. června se v zasedací místnosti sešlo devatenáct členů naší havlíčkobrodské odbočky. Jako vždy nejprve práce, potom teprve zábava ... Po vzájemném srdečném uvítání jsme projednali podrobnosti kolem plánovaných akcí, což znamenalo výlet do Prahy, koncert v rámci DUN, Pavlovu výstavu v KKV a dohodli jsme se na dalším autobusovém výletu za historií naší vlasti - zhlédnout krásy zámku Doudleby. Mančina dostala za úkol zajistit autobus na ten nejvhodnější termín, zjistit podrobnosti přímo na zámku (že dovnitř mohou i vodicí psi, to už víme). Informovali jsme o objednávce propagačních předmětů s logem Bílé pastelky, kterými poděkujeme našim příznivcům ve školách. Pokud jde o dobrovolníky z řad studentů, jednali jsme již s gymnáziem i s hotelovou školou, pomoc přislíbila opět i základní škola z Přibyslavi. Ještě několik drobností, dopít kávu a čaj, sebrat drobečky po fakt luxusních tvarohovo-broskvových koláčích a dalších dobrotách a bylo to tu ...

Pepa se usadil pěkně v čele u katedry, Ilonka mu pomohla s popruhy a za malou chvíli se zasedací místností rozezněla muzika. „Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká ...“, jedna z nejoblíbenějších písniček Karla Hašlera byla první, po ní následovaly další a další lidovky, polky, valčíky i tanga. Postupně se k Pepovi přidávaly hlasy ostatních, někdo zpíval směleji, jiný jen tak brumendo. 

Většinu melodií jsme poznali hned po úvodních tónech, vzpomenout si na text byl občas trochu souboj s pamětí, ale nálada byla skvělá a nohy pod stoly podupávaly do taktu. Nezapomněli jsme na řemesla - Co jste hasiči co jste dělali, Stavěli tesaři zedníkům lešení, i čtyři přítomné Marie si přišly na své - Marjánko, pojď se mnou a Marjánko Marjánko Marjánko má... Připomínkou reality byla poslední písnička, to zasedací místností zazněla tklivá melodie se slovy - Už kamarádi pomalu stárnem ..., ale smutno nám nebylo. Pepovi jsme poděkovali srdečným potleskem a určitě si takovou hodinku, plnou krásných českých a moravských písniček, zase někdy zopakujeme.