BESEDA SE STUDENTKAMI VE SVĚTLÉ NAD SÁZAVOU

Výstavu kompenzačních pomůcek, kterou jsme pořádali v říjnu loňského roku v Havlíčkově Brodě, navštívilo také několik studentek Akademie Světlá nad Sázavou. Paní učitelku téma zaujalo a na místě jsme se dohodli, že pro ně uspořádáme o životě zrakově postižených přednášku přímo ve škole. Středa 12. března vyhovovala oběma stranám a zájem projevila i studentka žurnalistiky Tereza, která s naší výpravou navštívila Senát ČR a zpracovává bakalářskou práci o nevidomých. Paní učitelka Olga Blažková nás přivítala před školou a my jsme se hned zvědavě vyptávali. Akademie poskytuje vzdělání v neuvěřitelném množství čtyřiceti studijních a učebních oborů více než šesti stovkám studentů a učňů. Vedle gymnázia, ekonomického, sociálního a dalších čtyřletých oborů studia zde odborné i praktické vědomosti získávají skláři, keramici, bytoví designéři, pečovatelky, truhláři, kameníci, kováři, zlatníci ... S výsledky jejich práce se návštěvník školy setkává na každém kroku - vstup do areálu střeží dva kamenní rytíři, obdivovat můžeme zdobené kované mříže, barvami zářící skleněné vitráže, keramiku. Po širokém schodišti jsme vystoupali do třetího patra, kde jsme se usadili v reprezentačních prostorách školy, v aule. Po zazvonění začala přicházet děvčata - opravdu jen děvčata, žádný chlapec. Byly to studentky sociálního oboru a budoucí pečovatelky, zhruba tři desítky dívek. Přednáška či spíše beseda probíhala podobně jako všechny předchozí, které jsme na školách pořádali. Protože o životě s postižením zraku povídáme jak v mateřských, tak na základních školách i pro středoškoláky, musím si vždy uvědomit, ke komu mluvím ... Během první vyučovací hodiny jsme hovořili o tom, co život slabozrakých a nevidomých přináší a co člověku bere, co se musí naučit zvládat, kdo mu pomůže, jak se k takovým lidem chovat a umět jim správně pomáhat. Samozřejmě padaly podobné otázky - odkdy nevidím, jak zvládám to či ono ... S paní učitelkou i s dívkami jsme se dohodli, že nebudeme mít přestávku a „pojedeme“ dál. Pozornost studentek se zaměřila na drobné kompenzační pomůcky, které jsme s sebou přivezli na ukázku, například ozvučené telefony, mluvík, hmatové pexeso a kostky, populární drobnosti jako podpisová šablonka a párovače ponožek. Zájem vzbudily ukázky Braillova bodového písma a plastických hmatových obrázků, náš časopis Paprsek, reflexní pásky pro zrakově postižené a další. Mančina jim vše předváděla a vysvětlovala, Tereza si pilně zaznamenávala své postřehy a já dávala odpočinout hlasivkám. S klapkami na očích si dívky zkoušely role nevidomého při chůzi s bílou holí a jeho průvodce. Zajímaly je informace o vodicích psech, o jejich výcviku a významu pro nevidomé. Výše ceny takového čtyřnohého pomocníka je překvapila. Informovali jsme je i o příspěvcích na pořízení dalších kompenzačních pomůcek a o krajských střediscích Tyfloservisů a TyfloCentra. Druhá vyučovací hodina se chýlila k závěru, a přestože jsme se dohodli, že besedu ukončíme o malinko dřív, dívky přicházely s dalšími otázkami. Tereza si zatím popovídala s několika studentkami o tom, co si ze setkání odnesou a čemu se chtějí věnovat po ukončení studia. Velkou radost nám udělal „kousek jara“, jak paní učitelka nazvala kvetoucí petrklíče, které jsme si odváželi jako poděkování. Odjížděli jsme s dobrým pocitem a děkujeme za milé dopoledne studentkám i paní učitelce.