Nevšední zážitek

Před nedávnem mne zaujala pozvánka na koncert Vokál klubu, sboru, který právě slaví 20. výročí působení v rámci SONS. Protože sama jsem od dětství zpívala v různých pěveckých sborech, chtěla jsem být u toho. Potěšilo mě, že se mnou jela paní E. N. a měla jsem se tím pádem s kým o zážitek „za tepla“ podělit.

Koncert se konal v sobotu 5. 10. 2024 v evangelickém kostele U Salvátora. Byl po všech stránkách obdivuhodný. Repertoár bohatý, od renesance přes baroko až po dnešek. Mně ale uchvátila hlavně souhra a plný zvuk, stejně jako sólisté na hudební nástroje. Pro mě jako pro vidoucí je nepředstavitelné, že většina zpěváků i muzikantů jsou nevidomí. Vede je sbormistr Pavel Menhart, který jako dirigent a učitel hudby má velké zkušenosti v práci s nevidomými a slabozrakými. (Mezi sboristy je pár vidomých, ti pak podle potřeby doprovází sólisty i konferenciéra na určená místa.) Faktem je, že někteří jsou absolventy konzervatoře Jana Deyla a tedy skoro „profesionálové“, všichni se ale svůj hlas musejí předem naučit zpaměti. Jak to dokážou, je pro mne záhada. Zkoušky totiž mají jen jednou za měsíc, protože jsou z různých koutů naší země.

Při vystoupení dirigent nemůže sbor řídit obvyklým způsobem, protože zpěváci ho nevidí. Proto k nim občas přistupuje a něco jim řekne – zazpívá… Prostě klobouk dolů.

Výborné bylo i průvodní slovo, zapomenout nesmím ani na hostující Břevnovský chrámový sbor. A vyzdvihnout chci zejména paní Ráchel Skleničkovou, která svou úžasnou klavírní hrou doprovázela většinu skladeb.  

Až se vám někdy příště naskytne příležitost sbor Vokál klub slyšet, určitě si ji nenechte ujít.

Věra Dvořáková, jedna z dobrovolnic