Všechny příspěvky

DORÁŠEK - březen 2024
měsíční  ZPRAVODAJ

Ano. Vážně, to byl můj první masopust. Hanka mě pozvala, ale vůbec se mi nechtělo. Vymlouvala jsem se, že mi to mamka nedovolí. Byla jsem překvapená. Hanka to nevzdala a mamku doslova uprosila. Bude spát u nás a starší bráška nás pohlídá. Jela jsem. Přiznávám se. Nerada. Hanka mi u nich všechno ukázala. A tak jsem vlastně zjistila, jak moc doma pomáhá. Já sice taky, ale jinak. U nich byla zvířata. A dost. Nasmály jsme se. A já si všechno vyzkoušela. A dokonce jsem prošla. Bylo mi z toho tak nějak hezky. Asi ve mně přece jen něco z mamky a babičky bylo. K večeru jsme šly ještě pomoct s výzdobou sálu. Druhý den, už od rána chodily masky po dědině a muzika s nimi držela krok a vyhrávala. Zastavili se u každých dveří a bylo hodně veselo. Všichni museli do kola. Odmítnout tanec s maskou? To nesmíš! Ať je to medvěd, nebo čert. Pak už všichni skončili v hospodě v sále. S Hankou jsme se skoro nezastavily. Nepůjdeme už domů? Vždyť to teprve začalo. A taky to začalo. Párkrát jsem se snažila nenápadně vytratit ze sálu, ale vždycky mně popadl chlupatej, a už se mnou točil. To snad ne! Připadala jsem si, jak na kolotoči. Masky si mně podávaly pěkně dokola. Když pochovávaly o půlnoci basu, seděla jsem u stolu už bosá. Hanka se smála. Je poznat, že na zábavy nechodíš. Přiznávám se Hani. Je první a asi poslední. Počkej, vyspíš se a zítra bude dobře. Domů mě nesl čert, který mně celý večer naháněl a hlídal. Vyklubal se z něj Hanky bráška. Neboj se. Do pekla nepůjdeš. Jen domů. Spala jsem asi dřív, než se mi hlava dotkla polštáře. Druhý den jsme po obědě šlapaly k vlaku. Tak co nožky? Usmívala jsem se. Takže masopust za rok zase bude? Uvidíme Hani. 

Příspěvek napsala Marie Šmejkalová  

Přijďte pobej nebo s námi někam vyrazit!

Po delší době jsme se vydali do místní knihovny na přednášku známého bylinkáře Karla Štenbaura.

I v letošním roce se naši členové účastnili únorové veselice. Masopust se vydařil, nálada byla skvělá a v nohou pár kilometrů :-)

V úterý 27.02.2024 jsme se sešli v příjemném prostředí kavárny Eden Garden Cafe (bývalá Avatarka). Nová paní majitelka připravila občerstvení, kterého jsme rádi využli. Radost ze setkání bylo umocněno zpěvem a hrou na kytaru, za což děkujeme Pavlu Žvátorovi a těšíme se na další setkání v březnu, na které všechny již nyní srdečně zveme.

Akce na březen 2024

Pondělí 4.3.     Šipky v 10 hod. v naší klubovně.

Úterý 5.3.         Jóga v 10 hod. v naší klubovně.

Středa 6.3.       Společné zasedání oblastních rad Chrudim a Pardubice v 10hod. v naší klubovně v Chrudimi

Pondělí 11.3.   Ruční práce v 10 hod. v naší klubovně.

Středa 13.3.     Kancelářská kavárna v 10 hod. v naší klubovně. Krásné kulatiny oslaví Boženka Říhová a Marie Prouzová. Jste všichni srdečně zváni. Občerstvení zajištěno.

Pondělí 18.3.   Plavání. Sraz v 9:45 hod. ve vestibulu Aquacentra v Pardubicích.

Úterý 19.3.       Jóga v 10 hod. v naší klubovně.

Středa 20.3.     Bowling v 14:15 hod. v restauraci Stromovka.

Pondělí 25.3.   Ruční práce v 10 hod. v naší klubovně.

Úterý 26.3.       Jóga v 10 hod. v naší klubovně.

Středa 27.3.       Návštěva Tyfloservisu v Hradci Králové. Půjde do určité míry o zážitkový seminář domluvený pro naše dvě odbočky. Jednak se seznámíme s různými pomůckami a některé si i vyzkoušíme, jednak nám poradí, jak se starat o svůj zrak, naučíme se některé relaxační techniky proti únavě očí. Sraz v hale na pardubickém hlavním nádraží v 8:20 hod., odjezd spěšným vlakem v 8:35 hod. Prosím, nezapomeňte se včas přihlásit.

celodenní výlet

časopis březen 2024

Krátce po sobě jsme se zúčastnili dvou akcí pod taktovkou Městské knihovny. Každá byla z jiného rancer, ale obě témaricky i technicky splňovaly přístupnost k nevidomým.

Měsíčník, který slouží k informování členů o akcích minulého měsíce a také o pobrobnostech o akcích budoucích.

Cestovatelský festival nevidomých a slabozrakých cestovatelů

Druhé a čtvrté úterý v březnu bude opět patřit společenským hrám. Zahrát si můžeme dle zájmu Qardo, Syllabatim – hru s písmeny a slovy nebo zábavnou hru Plný kurník. Všechny hry jsou vhodné pro slabozraké i nevidomé, jsou nenáročné i zábavné a zvládne je opravdu každý.

Tentokrát jsme si připravili domácí rajskou omáčku s masovými kuličkami a domácím houskovým knedlíkem.

Dne 13. 2. jsme se vypravili na celodenní výlet do Kroměříže. Dopoledne byla na programu komentovaná prohlídka Květné zahrady, kde jsme si mohli hapticky prohédnout různé exponáty kamélií, citrusů a palem. Poté jsme se společně přesunuli na náměstí, kde nás po obědě čekala přednáška o výrobě piva, včetně prohlídky zázemí pivovaru a ochutnávky - vše v minipivovaru Černý Orel.

SONS ČR, jako největší celostátní organizace hájící práva osob se zrakovým postižením, Vyjadřuje velké rozčarování nad postupem Ministerstva práce a sociálních věcí při změnách zákona o sociálních službách, zejména ve dvou oblastech.

První z nich je nastavení nové výše příspěvku na péči a jeho valorizačního mechanismu.

K návrhu, který byl MPSV odborné veřejnosti předložen na přelomu loňského a letošního roku, jsme sice vznesli několik zásadních připomínek, ale doufali jsme, že alespoň v navržené úrovni bude příspěvek na péči od července 2024 zvýšen a později valorizován.

Velmi nemilým překvapením pro nás byla tisková konference ministra Mariana Jurečky, který v pátek 9. února přišel s naprosto odlišnými částkami, než které byly uváděny v původním návrhu.

Slabozrací lidé bývají obvykle posouzeni jako závislý na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni, nevidomí lidé ve II., někteří III. stupni závislosti.

Je pro nás zcela nepřijatelné, aby oproti původnímu návrhu byl nevidomým dospělým lidem ve druhém stupni závislosti příspěvek navýšen o 500 Kč (namísto původně slibovaných 1.100 Kč) a slabozrakým lidem v I. stupni nebyl příspěvek zvýšen vůbec.

Částečně jsme si zvykli, že dva nevidomí lidé mohou být posouzeni jeden ve II. a druhý ve III. stupni závislosti, byť je od sebe dělí jediná základní životní potřeba, kterou jeden z nich bez cizí pomoci zvládne a druhý ne.

Podle důvodové zprávy přiložené k návrhu MPSV na konci prosince loňského roku, se měl příspěvek pro nevidomého člověka ve II. stupni zvýšit o 1.100 Kč, pro nevidomého ve III. stupni měl příspěvek stoupnout o 2.600 Kč.

Podle posledního stanoviska MPSV, které již bylo načteno i jako pozměňovací návrh koaličními poslanci a na tiskové konferenci bylo prezentováno jako velký posun vpřed, by měl však být nevidomému člověku ve II. stupni příspěvek zvýšen pouze o 500 Kč, tedy o 600 korun méně, než bylo slibováno na konci prosince loňského roku. Nárůst by tak činil necelých 12 %, Připomeňme, že od r. 2018, kdy byl příspěvek ve II. stupni zvýšen naposledy, dosahuje složená inflace více než 40 %.

U nevidomého člověka ve III. stupni by měl nárůst příspěvku být opět o 600 Kč menší, než bylo uvedeno v ministerském návrhu. A nakonec slabozrakému v I. stupni, tedy člověku, který samostatně nezvládne tři nebo čtyři základní životní potřeby, nemá být příspěvek na péči zvýšen vůbec. Přičemž již v roce 2007 v tomto stupni náležela částka 2.000 Kč, která pak byla v souvislosti s různými úspornými opatřeními snížena na 800, resp. dnešních 880 Kč za měsíc.

Nejen že naše připomínky k původnímu návrhu nebyly vypořádány; ale jsou-li současná (z hlediska osob s těžkým zrakovým postižením jednoznačná) zhoršení původního návrhu prezentována jako ohromný úspěch, nemůžeme mlčet.

Požadujeme, aby byl příspěvek na péči zvýšen přinejmenším v původně navržených částkách.

S velkou obavou vnímáme nejasnosti ohledně financování tzv. nadregionálních sociálních služeb. Náš spolek poskytuje sociální služby ve všech krajích České republiky, všechny služby mají jednotné metodické vedení, snažíme se o zajištění jejich co nejvyšší kvality, způsob financování z úrovně MPSV, tedy jednoho celostátního programu vnímáme jako logické řešení. Stejně je na tom i námi založená celostátně působící obecně prospěšná společnost Tyfloservis, která se zaměřuje zejména na služby poskytované osobám, které přijdou o zrak během života a potřebují se na tuto situaci adaptovat. Nyní však hrozí rozpad tohoto celostátního financování a nutnost ucházet se o financování na úrovni čtrnácti krajů. Při jednáních s kraji však slyšíme, že na vstup poskytovatelů sociálních služeb financovaných z celostátního programu B nejsou připraveny, že není jasné, zda a jakou alokaci ze státního rozpočtu na tento proces získají. Nejen že je těžké v takové situaci sociální služby rozvíjet, což je cíl deklarovaný samotným MPSV v rámci některých dotačních titulů a určitě cíl z celospolečenského hlediska žádoucí, ale jde o stav budící oprávněné obavy i o udržení současné úrovně.

Žádáme stanovení transparentních podmínek pro poskytování sociálních služeb a záruky, že financování stávajících potřebných sociálních služeb pro těžce zrakově postižené bude zachováno.

Za Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých České republiky

                              Prezident spolku – Luboš Zajíc

Mgr. Luboš Zajíc

zajic@sons.cz +420 775 438 187

http://sons.cz

SONS ČR, z. s. je celostátním spolkem, poskytujícím specifické služby a hájícím zájmy osob s těžkým zrakovým postižením.

Dobré místo pro život

Když jsem se před 64 roky vdávala do Plzně, moji pražští přátelé se mi divili, nepovažovali Plzeň za dobré místo pro život. V Praze jsem měla rodiče, dobré zaměstnání, ale šla jsem za milovaným manželem. Město, které jsem do té doby neznala, na mě skutečně zapůsobilo jako „černá Plzeň“, jak bylo tehdy nazýváno. Ulice byly šedivé, domy neupravené, zeleně málo. Co mě ale upoutalo bylo plzeňské okolí. Rybníky, řeky a také poměrně snadná dostupnost Šumavy, kterou mám ráda. Oblíbila jsem si také plzeňské divadlo, jehož herecké obsazení bylo ve všech oborech skvělé.

Čas plynul a v Plzni přibývalo pěkných a zajímavých věcí: obdivovali jsme krásnou synagogu, rozšířenou a zvelebenou zoologickou zahradu, muzea a výstavní síně, a později nové divadlo. V devadesátých letech se pak začal měnit celkový vzhled města, ulice už nebyly šedivé, domy dostávaly nové nátěry, zeleně a parkových úprav přibývalo. Město se změnilo, a i přes některé nedostatky je to náš domov. K návštěvám láká i turisty, město navštěvují i cizinci z mimoevropských zemí. Láká je – mimo jiné – naše historie, naše minulost i přítomnost. Historie vzniku města je zajímavá a mnohé plzeňské pamětihodnosti o ní hovoří. Návštěvníky k nám láká i naše proslulé pivo, které nás ve světě proslavilo. Sama se ale musím přiznat, že ani po tolika letech se ze mě „pivařka“ nestala, stále mám raději dobré červené víno.

Ale i přesto – a přes některé nežádoucí jevy – už dávno vím, že je Plzeň dobré místo pro život.

Marie Procházková, členka SONS Plzeň