BESEDA O MRAVENCÍCH

Běžně se s mravenci setkáváme v přírodě, mraveniště potkáme na mezích, v lese bývají většinou mnohem větší. Velkou radost nemáme, když si najdou cestičku do našeho bytu. Někteří mají křídla, někteří jsou černí, jiní zrzaví, menší nebo větší, když nás štípnou - pálí to. A to je tak všechno, co běžný člověk o těchto maličkých pracovitých tvorečcích ví. Když se ale manželé Bezděčkovi dali do vyprávění, nestačili jsme se divit. Na celém světě se eviduje přibližně čtrnáct tisíc určených druhů mravenců, u nás jich známe „pouze“ sto dvanáct. Dozvěděli jsme se něco o hierarchii v mraveništi, například že na rozdíl od včel může v jednom mraveništi být i více královen, jak je to s životem a osudem samečků, jak mají samičky rozdělené pracovní úkoly. Některé doslova chovají mšice, roznáší je po vegetaci a potom snášejí do mraveniště sladkou šťávu, kterou od mšic získávají. Taková oboustranně výhodná spolupráce je známá pouze v Evropě. Jiné samičky sbírají zrníčka a semínka, která pak zpracovávají na potravu. Další kategorií jsou střihačky listí, ty vylezou na rostlinu, keř nebo strom, stříhají listí na malé kousky, odnáší je do mraveniště a tam z nich dělají kompost, na kterém pěstují zvláštní druh hub. Nevěřícně jsme kroutili hlavami, když nám Bezděčkovi líčili způsob, jakým si v některých zemích mravenci vytvářejí hnízda. Listy stromů důmyslným nasazením řetězů z vlastních tělíček přitahují k sobě, slepují je tekutinou, kterou produkují jejich larvičky, a tím listy sešívají do útvaru o velikosti kopacího míče. Minikolonie třeba třiceti mravenečků s jednou královnou může klidně bydlet ve skořápce ořechu, ty můžete vidět i na Havlíčkobrodsku. Dělnice jednoho druhu slouží jako živé zásobárny sladkého nektaru, visí v podzemních skladištích a jejich obrovské zadečky slouží jako živé konzervy. Toho využívají chytří domorodci, sladké mravence vybírají a mlsají, nebo je prodávají a zvědavý turista si pochutnává na mravencích v čokoládě. Ovšem nesmí zapomenout předem utrhnout nožičky, protože ty se mohou zaseknout mezi zuby. Na to vzpomínal jeden z kolegů pana Pavla a ten to s oblibou uvádí ve svých přednáškách. „O mravencích toho víme hodně, ale zdaleka nevíme všechno. Stále objevujeme nová a nová zjištění, stále nás překvapují“, říká paní Klára s úsměvem. Jak je to s obyvateli takového mraveniště v souvislosti s jejich pohlavím? Královna má křídla, aby se mohla účastnit svatebního letu a zajistit nové potomstvo. Samečci, v naprosté většině okřídlení, mají delší tykadla, malá kusadla, velké oči, kratší zadeček a jak řekla paní Klára, mají také „pindíky“. Samičky jsou větší a mohutnější, na rozdíl od samečků pilně pracují. Z čehož vyplývá to slíbené překvapení, že totiž náš oblíbený pohádkový hrdina Ferda mravenec byl vlastně mravenčí holka a pan Sekora by asi z přírodovědy jedničku nedostal. A jak se vlastně poznávají mravenci z jednoho mraveniště? Každé má vlastní vůni, kterou voní i jeho obyvatelé. Komunikují a důležité informace si předávají zvláštními tanečky, pohyby kusadel a tykadel. Dokáží se tak nejen v klidu domluvit, ale také pohádat a soupeřit o sociální postavení v mraveništi. Běžná velikost našeho mravence je od půl do jednoho centimetru, žijí u nás i druhy o velikosti až tři centimetry, to jsou zástupci mravenců dřevokazných. V Asii také podobná velikost, ale v pralesích můžete potkat drobečky s centimetrovými kusadly a velmi zvláštními dovednostmi. Ze zoologického hlediska jsou mravenčími příbuznými vosy. Ještě upřesníme, že obávaní kazisvěti všekazi termiti nejsou mravenci, ale vědci je řadí ke švábům.

Povídalo by se a poslouchalo hezky dál, ale hodina a půl uběhla jako voda. Naši milí hosté dostali usměvavé sluníčko a malé poděkování. Pan Bezděčka slíbil, že pokud budeme mít zájem, přijedou za námi znovu. On sám je autorem mnoha knih nejen o mravencích, ale příběhu pro děti a knih o přírodě.