Besedy s vodícím psem i na Jesenicku

Besedy s vodícím psem i na Jesenicku

         Pracovníci jesenické odbočky SONS ČR, z. s. se na konci února vydali blíže k polským hranicím, a to do nedalekých Mikulovic a Javorníku, aby na místních MŠ a ZŠ udělali osvětu na téma nevidomých lidí a vodících psů, jakožto jejich čtyřnohých pomocníků. Odbočka Jeseník ve svých řadách v současné době člověka se speciálně vycvičeným psem pro nevidomé nemá, proto čas od času vypomůže naše kolegyně Libuše Skálová nebo Petra Sittová. Tentokrát vyrazila do Jeseníku Libuše Skálová se svou fenkou Simbou, kde předvedli jak a v čem může vodící pes pomoci a přiblížili tak život lidí se zrakovým postižením.

         První návštěva proběhla v Mikulovicích u předškoláků v mateřské škole a u prvňáčků na škole základní. Další den pak u prvňáčků v Javorníku, kde současně jesenická odbočka zajišťovala zážitkové aktivity za využití nenáročných

kompenzačních pomůcek, jako je třeba indikátor hladiny.

         Největším zpestřením však byl vodící pes, který svou přítomností a roztomilým vzhledem poutal pozornost nejenom u žáčků, ale i u učitelského sboru. Pes je zkrátka zvíře a zvíře ve škole se jen tak nevidí a děti právem projevovaly neskrývané nadšení. To se zmnohonásobilo, když Libuška a Simba předváděly, jak jejich spolupráce funguje. Děti byly obzvlášť zaujaté konkrétními ukázkami dovedností psa – podávání předmětů, vyhledání a označení dveří či židle, několikaminutové odložení bez přítomnosti paničky a předvedení základních povelů například k noze, sedni, lehni.

         I když ukázky patřili k tomu, co se dětem nejvíce líbilo, bylo potřeba předat i další důležité informace. Žáci i učitelé si s Libuškou povídali o slepecké holi, jak se mají chovat k vodícímu psu na ulici, k čemu slouží rolnička na obojku, jaký by měl vodící pes být a jakým způsobem vlastně pomáhá a co přináší nevidomým do života.

         Každá návštěva a každé povídání je přizpůsobeno s ohledem na věk dětí. Zatímco ty menší zajímají především ukázky se psem, starší děti už se také rádi dozvídají informace kolem daného tématu. Jedno mají ale společné – všichni se těší, až si budou moci vodícího psa pohladit a poškrabkat za ouškem.