DEN NEVIDOMÝCH V KNIHOVNĚ

Na rozhledny se vždy vystupuje po schodech nahoru, do rozhledny v Krajské knihovně Vysočiny však lidé přicházejí pohodlně po rovině.  Nazývá se tak otevřený prostor v klidnější zadní části budovy, s prosklenou stěnou a krásným výhledem na řeku Sázavu. Právě toto místo slouží k pořádání mnoha neformálních setkání a akcí pro návštěvníky. Havlíčkobrodská knihovna nabízí nejen množství knih a časopisů, možnost studia a vzdělávání, odpočinku a příjemného posezení v kavárně. Setkáte se zde se sympatickými a ochotnými pracovnicemi a pracovníky, konají se výstavy a mnoho kulturních akcí. Tato knihovna opravdu žije ...

S nápadem uspořádat při Dni nevidomých besedu pro veřejnost přišla v roce 2022 Monika Bobková. Rozhodli jsme se pokračovat, a tak na čtvrtek 14. listopadu letošního roku připravila Markéta Gögeová ve spolupráci s naší odbočkou již třetí ročník. Před čtrnáctou hodinou už byli na místě Zdeněk s Hankou a věrná Xasha, postupně přicházeli další členové. Markéta všechny srdečně vítala a usazovala na připravené židle. Naproti se pomalu zaplňovala místa, určená posluchačům. Pro ně byly na stole připravené ukázky kompenzačních pomůcek, knihy s bodovým písmem a časopisy, za námi obrazovka s prezentací.

Markéta Gögeová uvítala přítomné a vysvětlila, proč a při jaké příležitosti jsme se sešli. Představili jsme Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých, kdo jsou její členové a jaké má poslání. Povídání o vodicích psech vždy účastníky zaujme, pohladit si pejska chtějí děti i dospělí. Při promítání ilustračních fotografií jsme vzpomínali, co všechno jsme letos společně podnikli, kde všude jsme byli a jaká krásná místa jsme navštívili. Padlo také několik dotazů, a koho zajímaly, prohlédl si pomůcky a vystavené předměty. Předpokládaná hodina rychle utekla, rozloučili jsme se s návštěvníky, ale nám se ještě domů nechtělo.

Moc nás potěšilo, že mezi nás přišla i paní ředitelka Jitka Hladíková a další pracovnice knihovny, milým překvapením byla Monika Bobková s klidně spící Kristýnkou v kočárku. Usadili jsme se kolem stolů a ochotný pan kavárník se přišel zeptat, co dobrého si dáme. Společně jsme strávili další příjemnou hodinku, vyřešili technický problém s telefonem, vzpomínali

a plánovali. Stromy u Sázavy pomalu ale jistě zmizely v podvečerním soumraku a nastal čas společnost rozpustit. Tak zase za rok v rozhledně ...