Všechny příspěvky

21. listopadu jsme společně s uživateli služby procvičovali jemnou motoriku při výrobě adventní výzdoby pod vedením profesionálních květinářek.

Listopadové klubové setkání zahájila paní Jiřina Manová hrou na harmoniku. Harmoniky jsou nedílnou součástí  této aktivity, neboť jsou velkým potěšením a zmíněné klubové odpoledne vždy umocní. Většinou si členové při tomto měsíčním setkání za doprovodu tónů více nástrojů zpívají a tancují. 

8. listopadu jsme společně s Masarykovou veřejnou knihovnou Vsetín oslavili 30. výročí zvukové knihovny. Prezentovali jsme služby našeho pracoviště, kompenzační pomůcky a hry pro zrakově postižené osoby. Maséři předváděli své masáže, což bylo velmi pozitivně hodnoceno. 

přátelské posezení

Ve čtvrtek 15. 12. vás všechny srdečně zveme na tradiční předvánoční posezení, které se bude konat jako vždy u nás na odbočce. 

Pro zájemce bude také možnost si vytvořit vánoční dekorace z různých materiálů.

V pátek 9.12. jste srdečně zváni na naši odbočku na koncert známého hudebníka Petra Bazaly, který pořádáme v rámci festivalu Dny umění nevidomých na Moravě. Po hudebním představení bude následovat ochutnávka čajů.

V pondělí 21. listopadu jsme se vydali do galerie pana Janáčka v Přibyslavi. Své dřevomalby zde právě vystavuje pan Tomáš Záborec, který do dřeva různámi technikami vyryje kontury a celé dílo pak dobarvuje barvami. Výstava se nám moc líbila a užili jsme si ji, protože jsme ji mohli vnímat i hmatem, na obrazy je dovoleno sahat, na židli si sednout a kytaru vzít do ruky!

Následovala prohlídka výrobny malířských pláten a palet, které zde vyrábějí jako jedni z mála, ne-li jako jediní i pro leváky!

V příštím roce pana janáčka rádi uvítáme v našem klubu, kde nám bude o své velmi zajímavé práci vyprávět více. Těšíme se..

Do Smeček na na Krakovskou ...

S velkou radostí jsme v prvním listopadovém týdnu přijali zprávu, že již třetím rokem v řadě měla naše odbočka nejúspěšnější skupinu dobrovolníků při sbírce Bílá pastelka v rámci celého kraje Vysočina. Částku 7.410 Kč vybrali v Přibyslavi deváťáci ze zdejší základní školy Michal Tai Tran, Vašek Vinkler a paní asistentka Věra Táborská.

Jako každoročně se slavnostní setkání konalo v rezidenci primátora Prahy na Mariánském náměstí. Paní Táborská se bohužel zúčastnit nemohla, klukům doprovod dělala Marie Vinklerová. Po zahájení a projevech prezidenta SONS Luboše Zajíce a Čestmíra Koželuhy, zástupce Lions Clubs International - District 122 ČR/SR vystoupil pěvecký sbor Vokál, který navodil opravdu pěknou slavnostní atmosféru. Následovalo vyhlašování od čtrnáctého místa a nervozita obou kluků vzrůstala, protože každého účastníka se paní moderátorka Nicole Fričová ptala například na zážitky ze sbírkových dnů, a na rozhovor na mikrofon nebyli připravení. Přišla řada na 11. místo a ozvala se jména našich zástupců Vysočiny. Rozhovor zvládli velice dobře a s úsměvy a plnými taškami dárků od sponzorů se vraceli na svá místa. Postupně se tleskalo, gratulovalo a děkovalo dalším dobrovolníkům - byli to jak studenti, tak členové SONS či TS a TC. Program pokračoval vystoupením flétnového souboru Syrinx a zakončen byl opravdu dlouhým potleskem. Po hodině a půl se všichni přesunuli ze sálu do salónků na slavnostní raut a poté někteří ještě na komentovanou prohlídku historické budovy Národního muzea.

Třináctý listopad je dnem, kdy si připomínáme fakt, že na světě žije mnoho lidí s poruchami zraku a zcela nevidomých. Náš spolek při této příležitosti již tradičně v říjnu pořádá den otevřených dveří SONS a výstavu kompenzačních pomůcek. Letos se na nás obrátila paní Monika Bobková z Krajské knihovny Vysočiny, zda bychom se připojili k akci, kterou KKV pro veřejnost pořádá. Samozřejmě jsme rádi souhlasili a uvítali další možnost, jak spolek prezentovat.

Kromě nás dvou Marií (Vinklerová a Heilandová) souhlasil se svou účastí i čtyřnohý člen naší party Woody a slíbil, že svého páníčka Zdeňka v pořádku do knihovny doprovodí. Před čtvrtou hodinou odpolední jsme se usadili v takzvané „rozhledně“, kde mívají děti tvořivé dílničky a konají se různé aktivity. Monika připravila několik kompenzačních pomůcek, my jsme také nějakou drobností přispěli a pro očekávané návštěvníky přidali usměvavá sluníčka. Woody si prostor prohlédl, očichal a byl hned „jako doma“. Jako první se přišla podívat a pozdravit nás Michaela Vrběcká, po ní další dvě kolegyně z knihovny. Na připravené židle se ještě posadila dvě děvčata, a vypadalo to, že jsme všichni. V komorním počtu devíti osob a jednoho psa jsme však prožili docela pěknou hodinku. Popovídali jsme o tom, co SONS je, co a jak děláme, ukázali pomůcky a drobnosti k procvičení hmatu, Zdeněk vyprávěl o výcviku vodicích psů. Skvělou posluchačkou bylo především jedna z děvčat, která měla spoustu zvídavých otázek, podělila se s námi o své zážitky, byla bezprostřední a moc milá. Woody byl opět obdivován a hlazen, vodu pil z puntíkovaného hrnečku. I přes nevelkou účast to bylo příjemné setkání a my děkujeme za pozvání.

Velmi záslužnou činnost v oblasti prevence a dopravní výchovy již 55 let zabezpečuje organizace, kterou známe pod zkratkou BESIP. A právě krajskou koordinátorku BESIPu pro Kraj Vysočina, paní Veroniku Vošickou Buráňovou, jsme pozvali na přednášku a besedu do klubu naší odbočky v pondělí 7. listopadu.

Když se energická a usměvavá mladá žena ujala slova, hned bylo jasné, že svoji práci vykonává s obrovským zaujetím a dokonalou odborností. Problematiku dopravní situace přímo v Havlíčkově Brodě i okolí velmi dobře zná, a když někdo z přítomných jmenoval konkrétní čtvrť nebo ulici, ihned dobře věděla, o co jde. Hovořili jsme o problémech se sdílenými koloběžkami a elektrokoloběžkami, o neukázněných cyklistech, o pravidlech na cyklostezkách, o bezpečnosti dětí, přepravovaných ve vozidlech. Paní Vošická Buráňová uvedla i příklady nedořešené legislativy, které mají dopad na bezpečnost chodců a právní řešení případných nehod. Odpověděla na mnoho konkrétních dotazů, uvítala připomínky a osobní zkušenosti. Besedu s námi prý bere tak trochu jako odčinění určitého dluhu, který vůči skupině zdravotně postižených účastníků dopravy pociťuje. Požádala nás, abychom o možnosti setkání s ní informovali další kolegy ze spolku, což jsme neprodleně a rádi učinili. Na závěr jsme ještě byli obdarováni reflexními páskami a nákupními taškami. Známý slogan „vidět a být viděn“ mohou mnozí z nás splňovat pouze z poloviny, proto je to BÝT VIDĚN tak důležité.

Paní Veronika přednáší často a výborně, a my jsme opravdu ocenili její bezprostřední, naprosto srozumitelný a hlasitý projev, kde nechyběl vtip a zajímavé zkušenosti. Po téměř dvouhodinovém setkání jsme jí poděkovali a je velmi pravděpodobné, že naše společnou schůzku v budoucnu zopakujeme.