Klub držitelů vodicích psů

Při dalším putování na sever jsme se brzy dostali do Estonska. V jihovýchodní části země jsme nemohli minout Tartu, druhé nejlidnatější město a tradiční centrum intelektuálního života této země.

Nachomýtli jsme se tu k zajímavému výročí: 2. února 1920 podepsalo Sovětské Rusko v Tartu s Estonskem mírovou smlouvu, v níž se navždy vzdalo všech územních nároků vůči Estonsku. [Další doklad, že smlouvy jsou od toho, aby se porušovaly.]

Po překročení severní polské hranice jsme se dostali do Litvy. Její hlavní město Vilnius/Vilno leží na jihovýchodě země, poblíž litevsko-běloruské hranice. Od roku 2021 je nositelem titulu kreativní město literatury UNESCO.

Při našich virtuálních pochodech nejde o to, kdo ujde nejvíc, platí ale, že KAŽDÁ TLAPKA SE POČÍTÁ.

A tak jsme rádi, že od čtvrté etapy brázdí naši trasu dalších 8 tlapek. Vlastně tlapiček. Přiběhla k nám tříměsíční Rose alias Růženka a hrdého tátu Uníka bude doprovázet jeden z jeho synků, sotva dvouměsíční Sunny.

I tentokrát jsme cestou měli co slavit:22. ledna oslavila třetí narozeniny fletička Dorotka a o dva dny později se pochlubila naše nejstarší účastnice, labradorka Glorinka, že už je jí 14 a půl.

V Polsku jsme nejprve navštívili Lublinské vojvodství, odkud pocházeli dva významní autoři historických románů.

Na otázku „Proč nás na 3. etapu vyrazilo o jednoho víc?“ by naši psi zřejmě odpověděli: „Za vším hledej fenu!“

Když totiž osmiměsíční Perla zjistila, že na trase je spousta rodinných týmů, přemluvila brášku Pedra, aby se také přidal. Vůbec bychom se nedivili, kdyby tahle aktivní psí slečna přesvědčila i další sourozence, aby počtem překonali 4 černé „Háčky“.

Už tradičně na trase oslavila narozeniny Feminka, která skoro vždycky běží v čele.

Z Levoče jsme zamířili na východ na Zakarpatskou Ukrajinu (dříve Podkarpatskou Rus) a nejprve jsme Prošli dvěma významnými slovenskými městy.

Přistartu 2. etapy se naše smečka rozrostla o dalších 5 psích cestovatelů:

Černí „Háčkové“ radostně uvítali brášku Henryho z Nitry. Ten své paničce vysvětlil, že nejlepší rehabilitací po operaci kolene je právě literární putování.

„Když můžou na výpravu mrňata, tak já půjdu taky!“ Prosadila si svou osmiměsíční Perla. Protože ale skutečná dáma necestuje bez doprovodu, přemluvila dva o rok starší kamarády. A tak se k nám přidali labradoří kluci Czerkézs a Unique.

Pudl Ricon se honem schoval do party kudrnáčů. To tak, aby se mu KOLEGOVÉ posmívali, že už zase zaspal pražský start!

Sněhem a ledem jsme z Brna putovali na jih a navštívili hlavní město Rakouska. Vždyť Vídeň byla od nepaměti kulturním centrem střední Evropy a o literáty tu nebyla nouze. 

Než jsme vyrazili na náš virtuální pochod, trochu jsme se dohadovali, kterého z literárních psích hrdinů požádat, aby byl patronem našeho putování. Někdo navrhoval Maxipsa Fíka z Ahníkova u Chomutova, jiný veselého Baryka od Františka Nepila ze Stradonic u Berouna, další chtěl o dohled požádat snad nejslavnější naši psí dvojici – Sultána a Tyrla z Babiččina údolí.

Nakonec jsme se rozhodli pro Dášeňku. Své první dny prožila u Karla Čapka, od jehož narození 9. ledna uplyne 135 let. Tenhle spisovatel a milovník psů zcestoval velký kus Evropy, takže pokud budeme někdy v úzkých, jistě nám na Dášeňčinu přímluvu poradí, kudy kam.

Už se z toho stává tradice – po Novoročním obědě, asi tak o půl druhé, můžete u tramvajové zastávky Výstaviště potkat skupinku nevidomých a jejich dvou i čtyřnohých průvodců.  Po náležitém přivítání se všichni vydávají do blízké Stromovky.  Je tu příležitost k popovídání se známými, poznávání nových kamarádů a na nedaleké loucepak prostor pro psí vyběhání, vyčmuchání a vyřádění.

Na začátek roku 2025 připravuje Klub držitelů vodicích psů další virtuální pochod, k němuž se svým způsobem mohou připojit i milovníci literatury, které na cestách vodicí pes nedoprovází.

14. – 16. října proběhla celostátní sbírka Bílá pastelka.

Letos vynesla krásných 5.181.371,-Kč.

Na tomto úspěchu se už tradičně podíleli i naši členové, kteří i díky psím parťákům pomáhali naplnit kasičky pro své oblastní odbočky, TyfloCentra nebo Tyfloservis.

A my máme velkou radost, že největšího úspěchu dosáhli naši členové Vlaďka a Petr Miklášovi za vydatné asistence černého labradora Charlieho!

Podařilo se jim vybrat úžasných 42 261 kč!

GRATULUJEME!

13. listopad - Den nevidomých - jsme se rozhodli oslavit návštěvou CAMPu - Centra architektury a městského plánování. Koordinátorka přístupnosti Mgr. Hana Rabasová si vodicí pejsky a nejspíš i nás oblíbila už při našich dvou zimních návštěvách výstavy o Vltavě, a tak se snažila připravit program, který by poučil i potěšil.

Blonďatou fenku Valinku a její paničku Káju můžete čas od času zastihnout v houfu dětí, které jsou zvědavé na to, jak žijí lidé beze zraku a jak jim dokáže pomáhat vodicí pes.

   Další výprava Ještědské smečky, tedy majitelů vodicích psů s jejich
čtyřnohými parťáky. Akce byla  určena i pro všechny další sympatizanty
přírodních výletů. Skupina se nás sešla popravdě velká jak lidského tak i
psího osazenstva.  Počet psích účastníků: 3 vodicí psi v činné službě (Darby, Raf a Yra), 1
psí důchodce (Endy), 2 štěňata v předvýchově  (Page a Pluto) + 4 mazlíčci. Počasí nám také krásně
vyšlo, nepršelo ale ani nebylo tropické vedro. Sluníčko svítilo tak akorát.

Naše členka Katka Vosyková je zakladatelkou spolku Na vodítku z. s., který podporuje vysloužilé vodicí psy.

V úterý 16. června se v sále lovosického Centra kultury konal už tradiční charitativní koncert, složený z vystoupení sborů lovosických škol.

A jako vždy se při poslední písničce sešli na jevišti i přítomní vodicí psi – fletička Cairo, labrador Cedrik, australák Hugo, a jako host osmiměsíční světlá labradorka Penny v předvýchově.

Být svému vodicímu psovi dobrým pánem, to není jen tak. Člověk musí mimo jiné vědět, jak předcházet zdravotním potížím, a pokud k nim už dojde, jak je řešit.  Nějaké zkušenosti a osvědčené metody má každý z nás, přesto není na škodu načerpat nové poznatky od odborníků.

V neděli 21. dubna se v rámciTÝDNE VODICÍCH PSŮ uskutečnilo první setkání severočeské smečky KDVP.

Pět  aktivních vodicích psů a dva psí senioři se svými lidmi a jejich přáteli navštívili Děkanský kostel v Mostě, památku, o které u nás slyšel snad každý. Na podzim roku 1975 musela ustoupit těžbě hnědého uhlí a byla přemístěna o 841,1 m.

Klub držitelů vodicích psů SONS ČR, z. s. v letošním roce opět vyhlašuje „Týden vodicích psů“ – kampaň, při níž chceme více zviditelnit záslužnou práci čtyřnohých pomocníků, ale také problémy, s nimiž se jejich držitelé, i další zrakově postižení setkávají.