Oblastní odbočky Kraje Vysočina

Zveme vás na výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené v Přibyslavi.

Martin Firon z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě je velmi dobrý vypravěč a my opakovaně a rádi využíváme jeho ochoty podělit se s námi o zajímavosti z historie. Přišel za námi také v pondělí 19. února odpoledne do zasedací místnosti, kde se sešlo sedmnáct zájemců o povídání o slavných osobnostech města. Mezi prvními přišel také Jiří Prokš, který se o našem spolku dozvěděl teprve nedávno a my jej rádi mezi sebe pozvali. Srdečná přivítání, navařit kávu a čaje, na talířky něco dobrého na zub, chvíli pohovořit a už je půl druhé. Pan Firon přichází a začínáme. Sedíme tentokrát v lavicích, pěkně jako ve škole.  

Více se dočtete v našem časopise. 

Z důvodu teplého a deštivého počasí, a tudíž nedostatku sněhu, byla Jizerská padesátka zrušena. Na moji Jihlavskou šedesátku nemělo počasí skoro žádný vliv. Šedesát jihlavských kilometrů jsem si v průběhu ledna a února rozdělil do deseti etap po šesti kilometrech na den, tak počasí se u mě měnilo a střídalo, jak na běžícím pásu. Slunečno, oblačno i zataženo. Teplo, chladno i mráz. Bezvětří, vítr, déšť a různé kombinace všech jmenovaných. Akorát sníh mě nezastihl. Nevadí, nemusím mít vše. Úplně stačil déšť. To na konci jedné z etap, jsme i s doprovodem byli pěkně mokří. Nebo v chladném větru nám hezky zčervenaly tváře. A když hřálo sluníčko, tak jsme se i trochu zpotili. Všechny etapy jsem odjezdil na Masarykově náměstí. Neměl jsem na nohách lyže, ale brusle. A nebyly to závody, ale klidné ježdění.

Ano. Vážně, to byl můj první masopust. Hanka mě pozvala, ale vůbec se mi nechtělo. Vymlouvala jsem se, že mi to mamka nedovolí. Byla jsem překvapená. Hanka to nevzdala a mamku doslova uprosila. Bude spát u nás a starší bráška nás pohlídá. Jela jsem. Přiznávám se. Nerada. Hanka mi u nich všechno ukázala. A tak jsem vlastně zjistila, jak moc doma pomáhá. Já sice taky, ale jinak. U nich byla zvířata. A dost. Nasmály jsme se. A já si všechno vyzkoušela. A dokonce jsem prošla. Bylo mi z toho tak nějak hezky. Asi ve mně přece jen něco z mamky a babičky bylo. K večeru jsme šly ještě pomoct s výzdobou sálu. Druhý den, už od rána chodily masky po dědině a muzika s nimi držela krok a vyhrávala. Zastavili se u každých dveří a bylo hodně veselo. Všichni museli do kola. Odmítnout tanec s maskou? To nesmíš! Ať je to medvěd, nebo čert. Pak už všichni skončili v hospodě v sále. S Hankou jsme se skoro nezastavily. Nepůjdeme už domů? Vždyť to teprve začalo. A taky to začalo. Párkrát jsem se snažila nenápadně vytratit ze sálu, ale vždycky mně popadl chlupatej, a už se mnou točil. To snad ne! Připadala jsem si, jak na kolotoči. Masky si mně podávaly pěkně dokola. Když pochovávaly o půlnoci basu, seděla jsem u stolu už bosá. Hanka se smála. Je poznat, že na zábavy nechodíš. Přiznávám se Hani. Je první a asi poslední. Počkej, vyspíš se a zítra bude dobře. Domů mě nesl čert, který mně celý večer naháněl a hlídal. Vyklubal se z něj Hanky bráška. Neboj se. Do pekla nepůjdeš. Jen domů. Spala jsem asi dřív, než se mi hlava dotkla polštáře. Druhý den jsme po obědě šlapaly k vlaku. Tak co nožky? Usmívala jsem se. Takže masopust za rok zase bude? Uvidíme Hani. 

Příspěvek napsala Marie Šmejkalová  

Tak jako každý rok jsme se sešli na našem tradičním předvánočním posezeni. Je to i čas, kdy se zastavíme před sháněním dárku úklidem a pečením, no prostě před vánočním shonem který určitě každý z nás má. Sedneme si s přáteli u čaje, kávy a dobrého cukrový a dobrot, který jsme si přinesli. Sešlo se nás opravdu hodně. Navštívili nás hosté z Jihlavského TyfloCentra Přivítala nás předsedkyně odbočky Sons Maruška Fialová. Posezení proběhlo ve vánoční a veselé náladě. Nejvíce se mi líbil tradiční vláček, na kterém jsme si rozsvítili svíčky. Na stole zavonělo cukroví a káva. Hezky jsme si popovídali a vzpomínali, co pěkného bylo, jak jsme si užívali a jak se kdo těší na vánoce. Mezi povídáním se nezapomnělo na sladké i slané na stole. Posezení bylo příjemné, veselé s přáníčky i dárečky.

A to, že se uvidíme až za rok, to určitě ne.

Kdo by to tak dlouho vydržel. No řekněte.

Páteční 26. lednové dopoledne jsme strávili v oblíbené havlíčkobrodské kavárně u kvízů, dobré kávy, čaje a s dobrou náladou.

21 listopadu proběhlo oblastní shromáždění, které bylo po 4 letech volební. Volila se oblastní rada, předsedkyně a místo předsedkyně odbočky. Byla zvolena paní Marie Fialová a místo předsedkyně byla zvolena Adéla Bodišová.

Děkujeme všem, kteří se oblastního shromáždění zúčastnili.   

Restaurace U Kroupů v Havlíčkově Brodě je už tradičně místem našeho předvánočního setkání. Letos jsme se sešli v počtu 27 členů! a tři hosté v úterý 12. 12. ve 12 hodin.

Užili jsme si příjemné čtyři hodiny povídání, vzpomínání, plánování, promluvil k nám i pan starosta Stejskal.

Woody s Xashou poslušně leželi pod stolem a odpočívali, chvilkami si užívali zájmu okolí a podrbání za uchem :-)

Pátek osmého

V pátek 8. prosince jsme se v rámci našeho spolku SONS vydali na výpravu do Jihlavy, abychom si užili veřejnou generálku hry Kulový blesk v tamním Horáckém divadle. Díky brzkému příjezdu jsme měli možnost se ještě před představením posilnit v místní divadelní kavárně dobrým zákuskem a kávou. Hned potom už ale pravá ruka naší předsedkyně, obětavá Mančina, rozdala lístky, pořídila několik nezbytných fotografií a už jsme se přesouvali do pohodlných divadelních sedadel.

Samotná hra Kulový blesk velice úspěšně kopírovala filmovou předlohu. Nestárnoucí hlášky o vlaku z Vizovic, výborné brazilské kávě nebo o směroplatné Máně zná člověk po letech nazpaměť. Na tomto místě musím poděkovat i v divadle vedle mě sedící Hance, která mi scénu a pohyby herců během představení popisovala. O tom, že hra měla úspěch, svědčí především smích a pravidelný potlesk publika zakončený velikými závěrečnými ovacemi.

Po krásném divadelním zážitku už nás čekala jen rychlá cesta na trolejbus a pak vlakem zpět do Brodu. Společně jsme napsali další kapitolu naší cestovatelské knihy, a ta byla plná smíchu, dojetí a vděčnosti za magii divadelního světa.

Účastník zájezdu Pepa